Pracovní právo 2021

Smluvní princip je tedy nevyhnutelně omezen, což se děje řadou ustanovení (sou- kromoprávního i veřejnoprávního charakteru), chránících především zaměstnance, jeho život a zdraví. Přitom však může ale velmi sporné, zda se posilování ochrany zaměstnance, v podobě prosazované EU, srovnává s tržní ekonomikou. 14 V kontextu autonomie vůle lze vysledovat dva základní okamžiky vývoje právní úpravy – zaprvé je to přijetí současného zákoníku práce (č. 262/2006 Sb.) v roce 2006, který zavedl i pro pracovněprávní vztahy zásadu „co není zakázáno, je dovoleno“, a zadruhé, přijetí nového občanského zákoníku, který zásadu smluvní volnosti povýšil na určující zásadu soukromoprávních vztahů. 15 Z toho je patrné, že význam této zásady by měl být v dnešní době vyšší než dříve. Na druhou stranu lze vysledovat i protichůdné tendence, ať jsou to již zpřísněné po- žadavky na písemnou formu (a nová hrozba neexistence právního jednání v případě nedodržení) nebo spojení vybraných zásad pracovního práva s pojmem veřejného po- řádku vyplývající z ustanovení § 1a odst. 2 zákoníku práce). 3. Ochrana zaměstnance a omezení autonomie vůle v pracovním právu Další zásadou, která bude předmětem tohoto příspěvku, je zásada ochrany zaměst- nance. Ta je organicky propojena s ochrannou funkcí, jakožto základní funkcí pracov- ního práva. Ochrana zaměstnance je významným limitujícím faktorem pro uplatnění smluvní volnosti v pracovním právu. 3.1 Ochrana zaměstnance jako pracovněprávní zásada O ochraně zaměstnance se zpravidla nehovoří jako o zásadě, ale jako o jedné ze dvou funkcí ochranného práva. 16 Je však vyjádřena také jako základní zásada pracovně- právních vztahů v ustanovení § 1a odst. 1 zákoníku práce (jako zásada zvláštní zákonné ochrany zaměstnance), přičemž ze zákona také vyplývá, že tato zásada je chápána jako hodnota chráněná veřejným pořádkem. Ochranná funkce je nepochybně jednou ze základních charakteristik, které vymezují pracovní právo jako samostatné právní odvětví. Tuto funkci si pracovní právo nese již od svého vzniku, kdy právě ochrana pracujícího, zejména jeho života a zdraví a zabrá- nění zneužívání jeho pracovní síly byly hlavními příčinami vydělení pracovního práva z práva občanského. V moderní době je jejím hlavním smyslem zmírňování nedostatků pracovního trhu, kterými jsou např. asymetrie informací nebo tržní síla zaměstnavatele. 17 14 GALVAS, Milan; GREGOROVÁ, Zdeňka. Změny soukromého práva a Zákoník práce ČR po 1. lednu 2014. In OLŠOVSKÁ, Andrea (ed.). Labor ipse voluptas: Pocta prof. JUDr. Helene Barancovej, DrSc . Kraków: Spolok Slovákov v Poľsku – Towarzystwo Słowaków w Polsce, 2014, s. 43. 15 Tamtéž, s. 48. 16 STRÁNSKÝ, Jaroslav. Vývoj a postavení pracovního práva jako soukromoprávního odvětví . Brno: Masary- kova univerzita, 2014, s. 28 a násl. 17 Podrobněji např. BĚLINA, Miroslav a kol. Pracovní právo. 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017 nebo GAL- VAS, Milan a kol. Pracovní právo. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2015.

32