Pracovní právo 2021

Úvahy nad agenturním zaměstnáváním cizinců ze třetích zemí – výzvy doby současné i (post)covidové

JUDr. Štěpán Pastorek a JUDr. Monika Pastorková 1

1. Úvod Tento příspěvek má za cíl poukázat na problematické aspekty zprostředkování za- městnání tzv. cizincům ze třetích zemí 2 formou agenturního zaměstnávání. Věnuje se vymezení dané problematiky jak předpisy upravujících oblast zaměstnanosti, tak předpisy zabývající se pobytem cizinců na území České republiky 3 a klade si otázku, zda se současná právní úprava jeví jako vhodná pro dobu vysoké poptávky po pracovní síle, kterou s menším výkyvem v roce 2020 nezmírnila ani pandemie onemocnění SARS-CoV-2 (dále jen „koronavirus“). Pozornost bude věnována taktéž mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví, která do značné míry ovlivnila efektivitu za- městnávání cizinců ze třetích zemí. 2. Pohled zákona o zaměstnanosti Úvodem je třeba poznamenat, že agenturní zaměstnávání cizinců ze třetích zemí nebylo v České republice (dále také jako „ČR“) ani před novelizací zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), v roce 2017 zcela zakázáno. Ustanovení § 66 zákona o zaměstnanosti účinné do 28. 7. 2017 z možnosti agenturně zaměstnat cizince vylučovalo pouze držitele zaměstnanecké karty, modré karty a ty, kterým bylo vydáno povolení k zaměstnání. 1 Štěpán Pastorek je interním doktorandem na katedře pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Právnické fakulty Univerzity Karlovy a advokátním koncipientem. Monika Pastorková je vrchním mi- nisterským radou v Oddělení platební neschopnosti zaměstnavatele a agenturního zaměstnávání Minis- terstva práce a sociálních věcí. Článek reflektuje právní stav ke dni 17. 11. 2021. Článek vznikl za finanční podpory GA UK v rámci projektu „Nelegální a nucená práce se zaměřením na její výkon cizinci ze třetích zemí“, č. projektu 320121, řešeném na Univerzitě Karlově, Právnické fakultě, projektu UNCE/HUM/034 “Závislá práce v 21. století: otázky a výzvy“ a projektu „Soukromé právo a výzvy dneška“, ID č. PROGRES Q03 na Univerzitě Karlově, Právnické fakultě. 2 Státním příslušníkem tzv. třetí země je osoba, která není státním občanem České republiky ani občanem jiné země Evropské unie. 3 Univerzálně použitelnou definici pojmu cizinec český právní řád neobsahuje. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, jím je osoba, která není občanem České republiky. Užší pojetí pojmu cizinec je obsaženo v § 85 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, který pro účely zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí nepovažuje za cizince občana Evropské unie a jeho rodinného příslušníka a také rodinného příslušníka občana České republiky. Lze tedy shrnout, že slovy zaměstnancem ze zahraničí zákon o zaměstnanosti míní cizince ve smyslu zákona o pobytu cizinců.

71