Pracovní právo 2021

přičemž ve vztahu k monitoringu a kontrole zaměstnanců bude především relevantní shromáždění, zaznamenání, uložení, nahlédnutí, použití a zkombinování. Zaměstnavatel v roli správce údajů, který definuje způsob zpracování a jeho účel, tak musí splnit všechny povinnosti a požadavky, které mu GDPR ukládá. Tyto po- vinnosti vycházejí především ze zásad GDPR (čl. 5), přičemž v počátku bude klíčové nalezení právního titulu k takovému zpracování osobních údajů. Stejně jako i v jiných případech v rámci pracovněprávních vztahů, je i zde souhlas zaměstnance (subjektu údajů) jako právní titul pro zpracování jeho osobních údajů spíše nepoužitelný. Je to z toho důvodu, že podle požadavků GDPR musí být souhlas svobodný, a tedy případné vyjádření nesouhlasu by nemělo vést ke skutečné či možné újmě pro subjekt údajů. 9 To však v případě zaměstnance, který má být monitorován a kontrolován při výkonu práce z domova, bude jen stěží zajištěno. Zaměstnanec totiž může mít vážnou obavu před zhoršením pracovních podmínek (kupř. zahlcení pracov- ními úkoly), vyšší podezřívavostí a nedůvěrou ze strany nadřízeného, a tak jeho souhlas nebude svobodný a platný. Zároveň je zde i praktické omezení jeho využitelnosti – za- městnanec takový souhlas může kdykoliv odvolat, což by účel monitoringu a kontroly zaměstnance zcela vyprázdnilo. S ohledem na tyto problémy se nabízí, aby zaměstnavatel osobní údaje zpracovával především na základě jiných právních titulů. Pro monitoring a kontrolu zaměstnanců při výkonu práce z domova jím nejčastěji bude oprávněný zájem zaměstnavatele. Ten může spočívat v ochraně majetku svěřeného zaměstnancům k práci, dodržování pra- covní doby a pracovního výkonu zaměstnanců či dodržování postupů v oblasti BOZP. Dříve než k takovému zpracování osobních údajů zaměstnavatel přistoupí, musí však provést test proporcionality. Test proporcionality se přitom skládá ze tří testů, a to testu účelu, testu nezbytnosti a balančního testu. V rámci prvního testu musí zaměstnavatel coby správce zohlednit význam svých zájmů a zhodnotit, zda jde o legitimní, oprávněné zájmy. V rámci testu nezbytnosti je pak potřebné odpovědět na otázku, zda zpracování osobních údajů je opravdu ne- zbytné. Mimo jiné se zde zhodnotí, zda je možné účelu dosáhnout i bez zpracování osobních údajů či se zpracováním méně údajů, a též, zda je možné účelu dosáhnout méně obtěžujícím způsobem. Prakticky tak aplikace, která by sledovala každý krok zaměstnance, by v tomto testu spíše neobstála, jelikož kýženého výsledku (účelu) je většinou možné dosáhnout nahodilými kontrolami. V posledním, balančním, testu 9 Viz PRACOVNÍ SKUPINA PODLE ČLÁNKU 29. Stanovisko 2/2017 ke zpracování osobních úda- jů na pracovišti [online]. Belgie, 2017 [cit. 2021-11-14]. Dostupné z: https://www.uoou.cz/assets/File. ashx?id_org=200144&id_dokumenty=30203, str. 5 a 6: „ [v] případech, kdy zaměstnavatel souhlas požaduje a případný zaměstnancův nesouhlas by vedl ke skutečné nebo možné újmě (což v souvislosti se zaměstnánímmůže být vysoce pravděpodobné, hlavně týká-li se to průběžného sledování zaměstnance zaměstnavatelem), pak souhlas není a ani nemůže být svobodný. Takže pro většinu případů zpracování zaměstnaneckých dat nemůže a neměl by být zaměstnancův souhlas právním důvodem, jinými slovy je nutné mít jiný právní základ .“

90