ŠAVŠ Studie 2020

4. PRODEJ AUTOMOBILŮ V NOVĚJŠÍ SOUTĚŽNÍ JUDIKATUŘE EVROPSKÉHO SOUDNÍHO DVORA Právo ochrany hospodářské soutěže Evropské unie (EU) tradičně věnovalo ver- tikálním vztahům mezi automobilkami a prodejci jimi dodávaných vozů zvýšenou po- zornost. Důvody pro to jsou nasnadě. Z pohledu spotřebitele je automobil zpravidla druhou největší životní investicí po pořízení bydlení. Z pohledu evropského průmyslu a fungování jednotného evropského trhu jsou výroba a distribuce automobilů klíčovým odvětvím a obchodovanou komoditou. A navíc: „Historie prosazování pravidel hospo- dářské soutěže v tomto odvětví ukazuje, že určitá omezení mohou vzniknout v důsledku výslovných přímých smluvních povinností či prostřednictvím nepřímých povinností či nepří- mých prostředků, jejichž výsledkem je však stejný negativní dopad na hospodářskou soutěž. Dodavatelé, kteří chtějí ovlivnit soutěžní chování distributora, se mohou uchýlit například k vyhrůžkám nebo zastrašování, výstrahám nebo sankcím. Mohou rovněž zpozdit či zastavit dodávky nebo hrozit ukončením smluv s distributory, kteří prodávají zahraničním spotřebi- telům nebo nedodržují stanovenou cenovou úroveň.“ 5 Citát z aktuálně platného Sdělení-Pokynů Evropské komise (EK) přibližuje pro- blematiku, jíž jsou věnovány následující řádky. Známé automobilky se častokrát do- staly opatřeními přijatými vůči „své“ dealerské síti do konfliktu s pravidly hospodářské soutěže EU. Některé z těchto sporů skončily až v Lucemburku před soudci EU, tedy u Tribunálu a Soudního dvora (SD). Jejich rozsudky pak vedle rozhodnutí konkrétní věci vždy přinášely intepretaci obsahu soutěžních pravidel, která měla váhu precedentu (až do případného dalšího rozhodnutí týchž soudů v obdobné věci, jímž svůj předchozí pohled na věc upravily). I s přihlédnutím ke skutečnosti, že EK od poloviny 80. let 20. století do současnosti specifikovala hranici mezi soutěžně závadným a nezávadným jednáním v distribuci (a též servisu) motorových vozidel svými nařízeními o tzv. blo- kových výjimkách a sděleními k nim 6 , stále platí, že to byly a jsou právě soudní instan- ce EU, kdo dává těmto pravidlům konkrétní a závazný výklad. Je tedy z intelektuálního i praktického hlediska zajímavé podrobit bližšímu zkoumání rozsudky obou soudních instancí EU za poslední dvě desetiletí, tj. ty, které byly přijaty po roce 2000 a dosud neztratily svůj význam. 5 Sdělení Komise – Doplňkové pokyny k vertikálním omezením v dohodách o prodeji a opravách motorových vozidel a distribuci náhradních dílů pro motorová vozidla (2010/C 138/05) z 28. 5. 2010, bod 7. 6 Jedná se o dnes již pouze historická nařízení Evropské komise č. 123/85, č. 1475/95, č. 1400/2002 a po nich aktuálně účinné nařízení č. 461/2010 o použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel a sdělení k nim. Úplný přehled viz web-stránka Generálního ředitelství pro soutěž Evropské komise https:// ec.europa.eu/competition/sectors/motor_vehicles/legislation/legislation.html Číslování článků Smlouvy (dříve o ES, dnes o fungování EU) je v textu sjednoceno dle současného stavu. Starší historie vynucování soutěžních předpisů EU v distribuci automobilů byla shrnuta in Ramirez Pérez, S. M., La politique de la concurrence de la Communauté économique européenne et l’industrie: l’exemple des accords sur la distribution automobile (1972 – 1885). CAIRN.INFO 2008/1 27e année, s. 63-77 Dostupné na: https:// www.cairn.info/revue-histoire-economie-et-societé-2008-1-page-63.htm

115