ŠAVŠ Studie 2020

cifikováno. 17 Ve stručnosti lze shrnout, že pokud zástupce v obchodním vztahu risku- je v míře, která není zanedbatelná 18 , tj. riskuje více, než ztrátu své provize, např. tím, že musí na vlastní náklady vykonávat činnosti, které po něm zastoupený vyžaduje, ale nehradí je, bude považován za nezávislý podnik. Dohoda mezi ním a zastoupenou au- tomobilkou bude tzv. nepravou dohodnou o obchodním zastoupení a může případně být i zakázaným kartelem. Jak se takové rozlišení aplikuje v praxi, se však EK a Tribunál neshodly v případu DaimlerChrysler AG z roku 2001. Komise ve svém rozhodnutí 19 shledala, že automobilka DaimlerChrysler spáchala kartel zakázaný čl. 101 odst. 1 SFEU (v dnešním číslování) tím, že udělila obchodním zástupcům v Německu instrukci prodávat nová vozidla zn. Mercedes-Benz, zejména nové třídy E, v nejvyšší možné míře pouze zákazníkům z jejich smluvního území a po- žadovat u objednávek nových vozidel od zákazníků z jiného smluvního území zaplacení zálohy ve výši 15% z ceny vozidla. Současně zakazovala těmto zástupcům dodávat osob- ní automobily leasingovým společnostem, které ještě nemají konkrétního zákazníka. 20 Tyto instrukce směřovaly k omezení paralelního obchodování s vozy Mercedes-Benz, na úkor zákazníků z jiných členských zemí a plného fungování vnitřního trhu EU. O žalobě na neplatnost proti rozhodnutí Komise, podanou spol. DaimlerChrysler AG, rozhodl Tribunál až v září 2005 21 , a právě vztah mezi automobilkou a jejími zástupci v SRN vyhodnotil jinak než EK. Komise považovala za rozhodující následující povinnosti obchodních zástupců, které dle jejího hodnocení svědčily o jejich statusu samostatných podniků – účastníků hospodářské soutěže: Musejí nést značnou část cenového rizika, pokud jde o vozidla, jejichž prodej sjed- návají. Pokud se zavážou při tomto prodeji k cenovým slevám, jsou tyto slevy v plné výši odečítány z jejich provize. Nesou riziko nákladů na dopravu nových vozidel. Musejí vynakládat značnou část svých finančních prostředků na podporu pro- dejů (předváděcí vozidla si zástupci nakupují za zvláštních podmínek a pak je mohou na vlastní účast prodat až po min. 3 měsících a ujetí min. 3000 km). obsahujícím stejné ustanovení. Ve Sdělení – Pokynech z roku 2000 šlo o čl. 81 odst. 1 SES, který je shodný se současným čl. 101 odst. 1 SFEU. 17 Zástupce bude považován za jeden podnik se zastoupeným, pokud nenakupuje distribuované zboží do svého vlastnictví, nebude se muset podílet ani na financování dopravy ani skladování zboží, ani na podpoře prodeje a školení personálu, nebude odpovídat za škodu způsobenou prodaným výrobkem, ani (vyjma své provize) za to, že kontrahovaní zákazníci nesplní podmínky uzavřené smlouvy. Naopak, pokud zástupce některá z rizik, resp. nákladů, ponese, bude samostatným podnikem odlišným od podniku zastoupeného. 18 Tzv. pravá dohoda o obchodním zastoupení byla v již ve Sdělení Komise z roku 2000 (op. cit. pozn. 12, bod 18) podmíněna tím, že obchodní zástupce nenese rizika žádná, resp. nesen jen rizika zanedbatelná.

19 Rozhodnutí Komise věc COMP/36.264 Mercedes-Benz z 10. 10. 2001. 20 Citováno dle Soudní dvůr EU – Tisková zpráva č. 77/05 z 15. 9. 2005.

21 Rozhodnutí Tribunálu T-325/01 DaimlerChrysler AG proti Komisi Evropských společenství z 15. 9. 2005 ECLI:EU:T:2005:322. Komentář k tomuto rozhodnutí viz. Ezrachi, A. EU Competition Law, An Analytical Guide to the Leading Cases. Hart Publishing 2018, s. 208-209.

119