ŠAVŠ Studie 2020

Jako nejbezpečnější oblast pro počátky testování ve skutečném provozu se jeví dálniční okruhy, avšak z důvodů bezpečnosti se samořiditelná vozidla prozatím v rámci testování v reálném provozu pohybují jen nízkou rychlostí, neboť při rychlostech vyšších hrozí přílišné riziko nezvládnutí případné krizové situace. S tím se však pojí další legisla- tivní překážka založená stávající právní úpravou, neb zákonodárce podmiňuje provoz vozidel na dálnici minimální hranicí nejvyšších dovolených rychlostí motorových vo- zidel (§ 35 ProvPozKom). To je však pouze jedna z mnoha překážek, kterou současná legislativa v oblasti silničního provozu klade. Komplikací se z pohledu zavádění auto- nomního řízení jeví rovněž kvalita a přemíra dopravních značek, velmi často jsoucích ve vzájemném rozporu. Společnost by tak již nyní měla začít pracovat na modifikaci pravidel silničního provozu a úpravě infrastruktury tak, aby byla vhodná jak pro provoz autonomních vozidel, která sbírají data ze svého okolí, tak pro vozidla řízená člověkem, která v provozu nadále zůstanou (Ministerstvo dopravy, 2019, s. 25). I když se pro dohlednou dobu (horizont cca 10 let) pracuje v zásadě jen s vozidly poloautonomními, za 20 až 30 let jsou v reálném provozu očekávána i vozidla zcela na lidské součinnosti nezávislá (Automated Driving Roadmap, 2012). Zejména pro pří- pad této kategorie lze mít důvodně za to, že bez vymezení všeobecně přijímané normy řešící etické aspekty, nebude jejich účinné uvedení na trh možné. Čím dříve budeme mít jasno ve vyvstávajících otázkách, tím dříve u nás vznikne konkurenceschopné prostředí rozvoje autonomní mobility (Evropská komise COM 283 final, 2018). Avšak vyhrát v pomyslné soutěži může jen ten, kdo si kromě pravidel právních, poradí i s pravidly etiky. Vzhledem k vysokému významu etického rozměru proto apeluji, aby i tato rovina byla co nejdříve vyřešena a promítnuta do podoby, která bude odrážet většinový postoj veřejnosti. Tím bude na základě všeobecného společenského konsenzu definován spo- lečný přístup, a nové technologie se tak již budou moci rodit v duchu etických hodnot. S aktuální právní úpravou si snad ještě na počátcích éry průmyslu 4.0 vystačíme. Avšak ve chvíli, kdy se na scéně objeví systémy nadané vysokou autonomií, ve chvíli, kdy na silnicích začnou jezdit vozidla na interakci s člověkem nezávislá, bude nynější právo krátké. Jediná cesta, která nás dovede do „éry průmyslu 4.1“, vede skrze rozptýlení panující právní nejistoty. Odpovídající právní prostředí představuje conditio sine qua non pokračování našeho technologického pokroku a hospodářského rozvoje.

147