ŠAVŠ Studie 2020

autorské spadající pod ochranu autorským právem a výsledky technické tvůrčí činnosti spadající pod ochranu právem vzorovým (průmyslových vzorů). Právo autorské (neplést s copyright) tradičně chrání autora ve vztahu ke svému jedinečnému dílu s tím, že tento vztah je natolik těsný, že lze hovořit o splynutí osoby autora se svým dílem, kdy dílo samotné z osobnosti autora vyvěrá a je toliko od autora neoddělitelné. Průmyslověprávní přístup je v tomto nepoměrně pragmatičtější, kdy sle- duje spíše ekonomickou a užitnou hodnotu designu a podobně jako je tomu v případě vynálezů, u kterých se očekává, že ke stejnému výsledku dospějí nezávisle na sobě různí vynálezci, i u průmyslových vzorů nacházíme přístup podobný závodu. Tedy i zde se lze setkat s památnou větou z pera pánů Smoljaka a Svěráka, kterou patentový úředník tak často pronáší: „teď tu byl!“ Jistě však nebudu prvním ani jediným, kdo již podle základních linií či dílčích designových elementů často pozná příslušnost vozu k automobilce, aniž by k rozlišení potřeboval vidět celek. Obr. 6.2: Liniové zobrazení charakteristického designu vozu

Zdroj: ŠKODA AUTO (2017) Pokud se design dostane opakovaným užívání do tohoto stavu, lze jej pojmenovat jako designový jazyk. Ten je v čase obecném samozřejmě proměnný již s přihlédnutím o vazbě na osobu autora, která je zmíněna výše, ale v čase konkrétním slouží jako vý- znamný indikátor pro spotřebitele, který je schopen na první pohled identifikovat pří- slušnost výrobku k výrobci. Design se nám tedy stává označením. Práva na označení jsou odlišná od výsledků tvůrčích, jelikož element tvůrce je pro ně zcela irelevantní, a prá- vě schopnost spotřebitele rozeznat výrobce dle výrobku je naprosto kruciální. Do hry se nám tedy dostává také formalizovaná ochrana prostřednictvím institutu ochranné známky či spíše přirozená ochrana před nekalou soutěží. Tento příspěvek s ohledem na svůj rozsah stručně analyzuje vlastní pojem desig- nu a relevantní právní nástroje, které lze aplikovat k jeho ochraně. Cílem příspěvku je poté zhodnotit takto identifikované odlišné přístupy k právní ochraně designu, které český, ale obdobně také zahraniční systémy nabízí či snad alespoň připouští a představit

152