ŠAVŠ Studie 2020

lou soutěží či v anglo-americkém prostředí tzv. civilními mimosmluvními delikty ( tort laws ). Pokud zahájíme nabízení či prodej výrobku nesoucího charakteristické označení na určitém trhu, jsme schopni tímto způsobem bránit třetím osobám, které by neka- lým způsobem chtěli těžit z našeho úspěchu. Oproti zapsané ochranné známce, kterou ovšem není vyloučeno užití nekalé soutěže jakožto dalšího žalobního důvodu, je však důkazní břemeno, které z pozice žalobců neseme, náročnější. 6.5 Závěr K ochraně automobilového designu lze tedy přistoupit několika způsoby s tím, že každý z nich, jak bylo popsáno, nabízí určité výhody, ale nese s sebou také lo- gická omezení. Pokud bychom měli skutečně zvolit jediné co nejvíce všeobjímající řešení, nejvhodnější volbou by byla skutečně registrace průmyslového vzoru, kterýžto sám na pomezí technického a uměleckého prostředí je k danému účelu, tedy ochraně designu, předurčen. Omezovat se však pouze na tuto variantu může být za určitých okolností krát- kozraké. V okamžiku, kdy již byl design v konceptu vytvořen, ovšem není ještě v ko- nečné produktové fázi, kdy by byla ochrana průmyslového vzoru uvažována, nabízí se ochrana autorskoprávní, jejíž účinky nastaly již okamžikem vytvoření prvních skic. Naopak se můžeme nacházet v době, kdy již není možné ochranu průmyslového vzoru nadále obnovovat a nastávalo by tedy období, kdy náš design může být volně užit. Pokud však náš design nese spotřebitelsky relevantní charakteristické prvky či si již sám vytvořil na trhu patřičnou známost, a především je naším zájmem tento design i nadále užívat, ochranná známka může sloužit nejen k určitému prodloužení, ale také posílení této ochrany. Otázka právní ochrany designu tedy není toliko pouhou úvahou, kterou ces- tu zvolit, ale jak tyto možnosti implementovat do dlouhodobé obchodní strategie. Pohybujeme-li se na mezinárodním trhu, je zcela zásadní volba vhodné strategie pro každou zemi či region zvlášť. Ačkoli mezinárodními úmluvami došlo zejména v prů- běhu dvacátého století k neoddiskutovatelnému pokroku v harmonizaci právních úprav, stále se setkáváme s nezanedbatelnou individualitou dílčích národních přístu- pů, což o to více dokládá judikatura i ve chvíli, kdy bychom z normativního pohle- du odlišnosti jen stěží hledali. Snaha o aplikaci strategie typu „one-size-fits-all“ může snadno narazit na vyloučení souběhu různých typů ochrany, který se z pohledu osoby znalé především práva českého, může jevit nečekané.

159