UMĚLÁ INTELIGENCE V AUTOMOTIVE / David et al.

Obr. 4.10 Srovnání distribučních funkcí Za pomocí tohoto nástroje můžeme nalézt optimum (minimum nebo maximum) dané úlohy. Vzorec je vložen do jedné buňky (nazývané cílová buňka), která podléhá různým omezením nebo limitům stanoveným hodnotami jiných buněk v listu. Modul Řešitel pracuje se skupinou buněk nazývaných rozhodovací proměnné nebo jednoduše pro měnné buňky, které se používají k výpočtu vzorců v cílových buňkách a buňkách ome zení. Řešitel upraví hodnoty v rozhodovacích proměnných buňky tak, aby vyhovovaly omezením, a vypočítá výsledek, který se použije pro cílovou buňku. Modul používá řadu dalších metod z oblasti optimalizace a regrese. Pro stanovení parametrů Weibullova rozdělenění byl užit genetický algoritmus – Evolutionary [4.42], kdy optimálním výsledkem byly hodnoty parametrů, pro které účelová funkce se blíží hodnotě 0. Verifikace dat Posledním důležitým krokem je potvrzení správnosti údajů - proces známý jako verifikace. Kvalitativním parametrem verifikace je koeficient determinace R 2 , který vy jadřuje míru kvality regresního modelu a ukazuje podíl variability závislé proměnné modelu (4.10). Koeficient determinace může nabývat hodnot od 0 do 1, přičemž hodnota 1 zna mená, že regresní model dokáže přesně predikovat hodnoty závislé proměnné na základě hodnot nezávislých proměnných. Naopak hodnota 0 indikuje, že regresní model není schopen poskytnout žádné užitečné informace o závislé proměnné a je tedy zcela neefektivní.

51