ŠAVŠ Studie 2019

a Morris, 2000). GVC zahrnují všechny činnosti výrobního procesu včetně výzkum a vý- voje, designu, těžby surovin, výroby meziproduktů, konečné montáže i a marketingu vý- robku. Tyto činnosti jsou rozmístěny napříč státy/regiony či dokonce kontinenty. První zmínky o hodnotových řetězcích najdeme u Portera (1985). GVC se zaměřují na vazby a závislosti mezi pracovní silou, spotřebiteli, firmami a institucemi na globální i regionální úrovni. Kromě konceptu globálních hodnotových řetězců, se lze setkat i s dodavatelskými řetězci (global supply chains), které jsou více zaměřeny na logistiku a globální produkční sítě (global production networks), kde je důraz kladen složitou organizační a geografickou síť výroby, distribuce a spotřeby. Rozdíly mezi těmito koncepty jsou ale malé. Fragmentace výroby na jednotlivé fáze výrobního procesu od 70. let dlouhodobě rostla, v pokrizovém období lze však pozorovat stagnaci či pokles (OECD, 2018). Podle Miroudota a kol. (2009), obchod s mezi produkty představoval asi 56% světového ob- chodu v případě zboží a 70% v případě služeb v předkrizovém období. Rozvoj GVC byl umožněn technologickým pokrokem zejména v dopravě a informačních a komunikač- ních technologiích a liberalizací. Další specifickou vlastností je, že výroba konkrétního výrobku v GVC často zahrnuje vstupy z několika různých odvětví. Navíc konfigurace GVC se neustále mění, což ztěžuje měření. Služby hrají v GVC důležitou roli. Přibližně 40% celkové přidané hodnoty průmyslových výrobků určených pro export pochází ze sektoru služeb (OECD, 2015), situace se ale v jednotlivých zemích výrazně liší a mno- hem vyšší podíl služeb je v nejvyspělejších zemích. Jednou z klíčových informací, kterou se v pohledu na GVC obvykle analýzy zabývají, je otázka, kde je přidaná hodnota vytvá- řena, kdo ji kontroluje (například rozhoduje o investicích) a kdo ji získává. Přidaná hodnota představuje nově vytvořenou hodnotu, kterou získávají instituci- onální jednotky z používání svých výrobních kapacit. Je stanovena jako rozdíl mezi cel- kovou produkcí, oceněnou v základních cenách a mezispotřebou, oceněnou v kupních cenách. Počítá se za odvětví nebo za institucionální sektory/sub-sektory (ČSÚ, 2019). Obecně jsou nejvyšší přidaná hodnota, či podíl na ní, spojeny s činnostmi náročný- mi na kvalifikovanou pracovní sílu jako je výzkum a vývoj či tvorba značky a nejnižší s kompletací výrobků. Pro vyjádření tvorby přidané hodnoty (dále PH) v rámci celého produkčního procesu se využívá tzv. usměvová křivka (smile curve). Pohled dle přidaná hodnoty je klíčový pro identifikaci přínosů či rizika pro jednotlivé země/regiony/firmy/ pracovníky zapojené do GVC. Posun v rámci GVC k aktivitám s vyšší přidanou hodno- tou je většinou označován jako upgrading a v literatuře bývá navíc rozlišován na několik forem (Humphrey a Schmitz, 2005). Jedním z hlavních důvodů, proč je analýze GVC v posledních letech věnována vzrůstající pozorost, je lepší dostupnost dat. Klasická data za mezinárodní obchod do- kumentují vždy pouze zemi, odkud bylo zboží dovezeno či kam směřovalo. Není zo- hledněno, odkud pocházejí meziprodukty a kolikrát už překročily hranice a tím dochází k nadhodnocení objemu mezinárodního obchodu. Podle dat OECD-WTO Trade in Value Added (2018) tak v roce 2011 dosahovalo nadhodnocení objemu mezinárodního obchodu asi o 26%, v roce 2015 přibližně 22%. Meziprodukty jsou často reexportová- ny do země původu pro další zpracování a export. Takzvaný circular trade je z hlediska podílu na celkově vykazovaném zahraničním obchodu velmi významný mezi Mexikem a USA, ale je také běžný v Evropě a východní Asii. V průměru se podíl reexportované

199