SBORNÍK 66 SVOČ 2016

Je slušnost v obchodních vztazích právně relevantní Tomáš Zvoníček – PF MU

Úvod Jedno klasické úsloví praví, že termíny jako „podnikatelská etika“ či „slušný obchod“ jsou vnitřně kontradiktorní. Svou podstatou přece obchodování je tvrdým bojem bez skrupulí. V úsilí po úspěchu slabí politováníhodně zemřou, ale zato silní budou slavně žít dál. Trh je jako džungle, v níž platí právo silnějšího – tak jaképak místo pro etiku či slušnost? V pozadí tohoto tvrzení je myšlenka, že podnikatelé jsou inherentně v konfliktu mezi slušným (morálním) chováním a honbou za ziskem, a pokud si mezi nimi mají zvolit, vždy zvítězí zisk. „Existuje jen jedna společenská odpovědnost podniku a to navyšovat zisk,“ obhajuje toto jednání památným výrokem nositel Nobelovy ceny za ekonomii M. Friedman. Morální povinností manažerů je dle něj řídit podnik za tímto účelem. Neekonomická hodnocení morálního charakteru jsou v obchod- ním styku irelevantní. Právo slouží jen jako nástroj zajištění svobodné soutěže. 1 O této tezi si dovoluji vyslovit pochybnosti. 2 V práci budu tvrdit, že obchodní styk je na slušném chování svých účastníků přímo závislý, a proto by takové chování mělo být právně relevantní. K potvrzení, že se nejedná pouze o můj idealismus, 3 budu rovněž argumentovat, že s ní nesouhlasí ani rozhodovací praxe a při řešení obchodněprávních sporů poskytuje ochranu také jiným hodnotám. S ohledem na téma v práci dám prostor taktéž otázkám mimoprávním. Ačkoliv v nich jsem nejvýše poučený laik, jsem přesvědčen o tom, že právně formalistický postup zabývající se jen rozborem konkrétní právní regulace určitého právního insti- tutu (otázky), a ne rovněž otázkami jeho podstaty a smyslu (tedy i otázkami „proč“, nikoliv jen „jak“), nevede k jeho skutečnému materiálnímu pochopení. Každý právní institut totiž je pouze jednou ze stránek institutu společenského. Nevidím právo jako systém mající svůj účel v sobě samém, nýbrž jako systém sociální, který je 1 FRIEDMAN, M. The Social Responsibility of Business is to Increase its Profits [online]. The New York Times Magazine, September 13, 1970 [cit. 3. 3. 2016]. Dostupné z: http://bit.ly/1QZTmBI 2 Ostatně i sám Friedman, uvědomujíc si zřejmě její nebezpečnost, vzápětí prohlašuje, že samozřejmě platí povinnost dodržovat zákony a zákaz podvodů a klamů. Tím ovšem svoji původní tezi současně sám popírá. 3 Ačkoliv idealismus je u mladé generace zřejmě do jisté míry přirozený, pozoruhodné výsledky přesto přinášejí nejnovější sociologické výzkumy o tzv. „generaci Y“, tedy o dětech narozených zejména mezi léty 1985-2000. Nedávná studie např. ukázala jejich silné přesvědčení o povinnosti velkých obchodních společností sloužit také veřejnému zájmu (tedy tzv. CSR, proti které Friedman přímo vystupoval, viz kap. 2.3. této práce). Srov. BURSTEIN, D. Fast Future: How the Millennial Generation Is Shaping Our World [online]. Beacon Press, 2013, s. 128 [cit. 5. 3. 2016]. Dostupné z: http://bit. ly/1TWbEu2

219