SBORNÍK 66 SVOČ 2016

případu není, na rozdíl od Pl. ÚS 53/04 a 42/04 pohlaví, ale (ne)majetnost osob. Na druhou stranu se na základě statistických dat o příjmech mužů a žen ve společnosti (viz Úvod) lze domnívat, že přerozdělování by probíhalo primárně od manželů k manžel- kám a mohlo by se tudíž jednat o nepřímou diskriminaci mužů. V případě, že přijmeme tuto konstrukci nepřímé diskriminace v přístupu k „ přimě- řenému hmotnému zabezpečení ve stáří “, je nutné zhodnotit, zda byl zaručen ústavně- právní princip vyloučení svévole 69 . V otázce rovného přístupu k sociálním právům po- skytuje Ústavní soud zákonodárci menší prostor pro uvážení a neaplikuje výše popsaný test racionality, nýbrž rovnou přísnější test proporcionality.70 V první řadě je nutno posoudit, zda je rozdílný přístup založen na objektivních a rozumných důvodech, ne- boli zda má úprava legitimní cíl. V úvodu práce a Kapitole 3 byly vylíčeny důvody, které legitimizují zavedení „ spravedlivého důchodu pro oba manžele “. Ženy jsou dlou- hodobě diskriminovány na trhu práce, z důvodu péče pracují méně let a mají tudíž nižší důchody. To omezuje jejich ekonomickou soběstačnou, snižuje jejich vyjednávací prostor v rámci domácnosti a vystavuje je riziku chudoby. Ženy dále svou neplacenou prací ve formě péče o rodinu a domácnost připravují podmínky pro manžela, který se tak může naplno věnovat tržním formám práce. Legitimním cílem sdíleného vyměřo- vacího základu tedy je nastolení vyšší míry rovnosti v důchodech mezi manžely, kteří se nerovně dělí o tržní a netržní formy práce. V druhém kroku je nutno provést test proporcionality , v němž je posuzována při- měřenost zvoleného opatření. Prvním krokem testu projde návrh poměrně snadno, neboť není pochyb, že sdílený vyměřovací základ povede ke spravedlivějšímu důcho- du pro oba manžele a je tudíž vhodným prostředkem k dosažení legitimního cíle. Komplikovanější je otázka potřebnosti , tedy možnost aplikace jiných opatření méně zasahujících do principu rovnosti v přístupu k sociálnímu právu. Je otázkou, zda v tomto kroku hledat pouze řešení v rámci důchodového systému, kde se tolik alterna- tiv nenalézá, nebo hledání rozšířit a zvažovat i kroky v rámci rodinné a sociální politiky státu. Přestože kupř. počet předškolních zařízení, délka rodičovské dovolené nebo ne- transparentnost výběrových řízení souvisí s výší příjmů žen a tudíž i s výší jejich důcho- du, Ústavní soud by patrně otázku potřebnosti zúžil do rámce důchodové politiky. Na závěr by Ústavní soud poměřoval veřejný zájem na genderové rovnosti a spravedlnosti ve výši důchodů a individuální zájem stěžovatele na rovném přístupu k přiměřenému hmotnému zabezpečení ve stáří. Data ukazují, že kupř. v případě rozvodu po 13 le- tech, což je nyní průměrná délka trvání manželství při rozvodu, by se starobní důchod ženy zvýšil o celých 6%, zatímco důchod muže by klesl o pouhých 2,6% 71 . Z toho lze usoudit, že zatímco zásah do důchodu majetnějšího manžela je velmi nízký, u méně majetného manžela se jedná o zásadnější pomoc. Ústavní soud v minulosti ve zmiňo- vaném nálezu o důchodovém věku Pl. ÚS 53/04 v bodě 31. uznal, že „ v oblasti práv

69 BOUČKOVÁ, Pavla. Op.cit. S. 94. 70 BOUČKOVÁ, Pavla. Op.cit. S. 68. 71 ŠATAVA, Jiří. Op.cit. S. 1.

321