SBORNÍK 66 SVOČ 2016

ného zobrazení osob na snímcích by mělo být jednoznačně bráno v potaz přednostně, aby nedocházelo k vytváření nerovných podmínek. Jednou ze zásad rekognice je ukázá- ní osob současně v totožných podmínkách, aniž by docházelo k ovlivňování poznávají- cího na výběru. Stejně jako je nemyslitelné postavit u rekognice in natura jednu z osob o dva kroky dopředu před ostatní, není možné ukázat u některé z osob více snímků, případně uvést u snímku aktuální datum. Pakliže však bude u rekognice podle foto- grafií ukázáno stejné množství snímků u všech ukázaných, v obdobné kvalitě, rozlišení a z obdobných úhlů, domnívám se, že to může výsledkům rekognice jedině přispět. Zajímavou otázkou je také způsob uspořádání těchto fotografií při předložení pozná- vajícímu. Osobně bych považoval za nejpraktičtější takové řazení, kdy by v každé řadě byla právě jedna fotografie každé předkládané osoby, a na jednotlivých řádcích by byly fotografie z různých úhlů pohledu. Poznávající by poté vybíral z jednotlivých sloupců, z nichž každý by tvořily fotografie té které osoby. V praxi se však rekognice podle více snímků každé z ukázaných osob nerealizuje, a platí tak výše uvedené, že právě na jedné fotografii je osoba poznávaná. 4.2 Rekognice osob podle funkčně –dynamických znaků Rekognicí osob podle funkčně-dynamických znaků a stereotypů rozumíme poměr- ně širokou oblast, ve které identifikačními znaky mohou být například chůze, běh, mimika, gesta, stereotypy, hlas či držení těla, tedy projevy spojené s určitou činností člověka. Tyto rekognice bývají velmi náročné z hlediska provedení a přípravy, zejména co do dodržení zásady podobnosti předváděných osob. Právní úprava výslovně počítá pouze s rekognicí osoby na základě hlasu, a to v ustanovení § 104b odst. 3 věta třetí TŘ. U této je osobě poznávané nutno umožnit, aby hovořila v libovolném pořadí mezi dalšími osobami s podobnými hlasovými projevy. Zákonodárce zde tak zcela logicky upouští od podmínky vzájemně se vzhledem výrazně neodlišujících osob v případech, kdy dochází k znovupoznání čistě na základě hlasového projevu. Namísto toho je však třeba dodržet podmínku podobných hlasových vlastností osob, které jsou vyzvány k vyslovení několika, obvykle shodných, slov. Obecně dovozuji, že ať už se bude v kon- krétním případě jednat o znovupoznání na základě libovolného znaku, bude vždy třeba dodržet právě výraznou neodlišnost takového znaku mezi ukázanými osobami. U rekognice podle funkčně-dynamických znaků již nelze hovořit o pouhém pasivním podrobení se osoby poznávané, a lze ji tak ze strany obviněného jakožto poznávaného odmítnout. Specifikem znovupoznání na základě funkčně dynamických znaků je faktická ne- možnost současné demonstrace všech ukázaných osob, tedy přivzatých osob a mezi nimi se v libovolném pořadí vyskytující osoby poznávané. Osobě ztotožňované musí být umožněna vlastní demonstrace na základě konkrétních znaků ve zvoleném pořadí. K rekognici podle funkčních znaků bude přistupováno především v situacích, kdy z předcházejícího výslechu ztotožňující osoby vyjde najevo, že si pamatuje pouze určitý charakteristický funkčně-dynamický znak osoby, tedy znak nepozorovatelný pouhým

359