SBORNÍK 66 SVOČ 2016

Mnohdy se stávalo, že původně opovědník se časem stal zemským škůdcem a na- opak. Jako příklad uveďme postavu Jiříka Stoše z Albrechtic, jenž v 40. létech 15. stole- tí byl opovědníkem, zatímco o deset let později byl prohlášen za zemského škůdce, jeli- kož svou pozornost z plenění a drancování slezských vévodství obrátil do moravského vnitrozemí, kde již samostatně, nikoliv v družině některého ze slezských opovědníků, začal tímto způsobem také napadat majetky významných moravských pánů, kteří jej 15. května 1445 zažalovali k moravskému zemskému soudu. A o dalších 10 let později již vojensky podporoval zájmy Jiřího z Poděbrad v slezském Polsku, čímž se opět ze zemského škůdce změnil v řádného velitele Jiříkovo vojsk. 31 V době, kdy je opověď již nelegitimní, Kristián z Koldína popisuje odbojníka jako toho, kdo se svémocně protiví právu a tento delikt je trestán trestem smrti. Tak také je trestán ten, kdo se zmocní násilím statku, či svévolně odstraní pečeť. 32 Opovědní války sebou nenesly jen ztráty na životech, ale i majetkové zisky. Jak si mohla k zlepšení své ekonomické situace pomoci nižší šlechta? Jak záhy vyplyne, tak z opovědních válek. Jedním z nich bylo výkupné za zajatce. Nejvýnosnější pravdě- podobně byli zajatci urození, kteří byli schopni zajistit vysoké výkupné, jak vyplývá i z listu z rok 1390, v níž je uvedeno, že byl zajat a vězněn moravským markrabím Joštem hrabě Tomáš ze St. Georgen. 33 Ale nepohrdlo se ani zajatými měšťany. František Hoffmann na základě popravčích zápisů Jihlavských uvádí, že četnou skupinu zajatců v jednotlivých záštích v době před husitskými nepokoji, bývali právě měšťané. 34 Avšak i urozené ženy či poddaní nebyli vyjmuti z možnosti být zajatcem. Zajímali se nejen poddaní, urození mužové, ale i ženy. Např. Haralt z Kunštátu zajal svému nepříteli Janovi ze Šumburka manželku. 35 Když došlo k propuštění zajatce, musel se zavázat, někdy spolu se svými straníky, že se nebude nadále mstít na majetcích svého věznitele. Např. z již zde zmíněného listu z roku 1390 je známo, že se bratři Tomáš, Petr a Tomáš ml., hrabě Jan z Forchtensteinu a hrabě Jiří z Pösingu zavázali, že se nebudou mstít moravskému markrabímu Joštovi za věznění hraběte Tomáše ze St. Georgen. 36 Jedním z projevů záští, čili opovědních válek, bylo také vymáhání tzv. holdů, tj. dávek, snad ve smyslu výpalného, které museli poddaní nepřátelské strany vyplácet (v listech jsou označováni jako „ holdovní lidé “), aby jejich ves, město, byly ušetřeny. 37 Valentin Urfus je rozlišuje na jednorázové a pravidelné, avšak obojí bylo značnou zátěží pro poddané, jelikož kromě toho museli odvádět ještě poddanské dávky svému pánu, ochránci. Nešlo jen o dávky materiálního charakteru, jako bylo 100 džberů žita, nebo

31 MAMULA, Jiřík Stoš z Albrechtic, s. 79. 32 CIB IV/3, s. 127. 33 SOA Třeboň, fond Historica, sign. 54. 34 HOFFMANN, K povaze drobné války, s. 61. 35 AČ VIII, č. 384, s. 396. 36 SOA Třeboň, fond Historica, sign. 54. 37 AČ VIII, č. 380, s. 4

485