SBORNÍK 66 SVOČ 2016

i fakt, že při vydrancování v rámci záští byl Budišov natolik poničen útokem Bočka z Kunštátu, že mu olomoucký biskup Mráz musel odpustit placení dávek na 4 roky. 64 Ze soukromé korespondence představitelů panského a rytířského stavu můžeme po- znat četná příkoří, která se jim udála právě v souvislosti s opovědí, jinak též zvaným záští. Z roku 1413 pochází zpráva o záští mezi Jindřichem z Dubé a Petrem Malovcem z Pacova. Charakteristické je pro tato záští, že se obě strany pochopitelně považovaly za nevinné. Nezřídka si navzájem jedna strana druhé zajímala své služebníky (panoše, poddané), či dobytek, za něž bylo vyžadováno výkupné (tzv. šacování). 65 Nejinak tomu bylo i v tomto sporu, který je rozepsán na několika stránkách druhého dílu Archivu českého. 66 Avšak někdy mohlo jít i o zajímání lidí pro dluhy, pak se tento „ stavuňk “ vnímal jako učiněný „ po právu “. 67 V dobách, kdy jak již zde několikrát zaznělo, „práva nešla“, zajišťovaly udržitelnost opovědních válek a též se jim i bránit, landfrýdy. 68 Byly to vlastně v tuto dobu jediné instituty, které byly schopny alespoň částečně nárůst tohoto typu svémoci regulovat. Český ekvivalent k něm. landfrýdům byl zemský mír. Vesměs se jednalo o svazek šlech- ty z konkrétního kraje, např. východočeského (z něj později vzešla tzv. poděbradská jednota), či jednota strakonická, landfrýd žatecký, slezské landfrýdy apod., nebo moh- lo jít o víceméně ojediněle se vyskytující landfrýd, který se vztahoval na celé tehdejší české království, jako tomu bylo v roce 1440, kdy vznikl generální landfrýd na základě již zde zmíněného mírného listu. 69 Dle Jiřího Jánského byly v době poděbradské, která se právě landfrýdy vyznačovala, typické seskupení nižší šlechty a měst, kdy panská slož- ka zde výrazně absentovala. Jiří Jánský v tom viděl důsledky emancipace měst a nižší šlechty, která doznala svého vrcholu v dobách husitských válek. 64 HOFFMANN, K povaze drobné války, s. 66. 65 URFUS, „Záští“ v Čechách v polovině 15. století , s. 99. 66 AČ II, s. 518-531. 67 URFUS, „Záští“ v Čechách v polovině 15. století , s. 100. 68 O landfrýdech existuje nepřeberné množství české i zahraniční literatury, proto jen výběrem: HLAVÁČEK, Ivan. Žatecký landfrýd Václava IV. z března r. 1415. In: Sto let od narození profesora Jindřicha Šebánka, Brno 2000, s. 99-108. JANIŠ, Dalibor. K úloze institutu landfrýdu v moravském zemském právu na prahu novověku. (Vznik a vývoj landfrýdů a role panovníka) , FHB 25, 2010, s. 7-28. ADAMOVÁ, Karolína – LOJEK, Antonín. Vliv landfrýdů na mírový projekt Jiřího z Poděbrad . In: Jiří z Poděbrad a jeho rodina. Praha: České vysoké učení technické, 2014, s. 39-42. ISBN 978-80-01-05531-1. JÁNSKÝ, Jiří. Rýzmberský landfrýd a rytířsko-meštanský spolek J a n a Klenovského. In: Minulosti západočeské- ho kraje vol. 28 (1992) s. 85-98. BERAN, Zdeněk. Čáslavský landfrýd 1440 až 1453 . In: Východočeské listy historické. Ústí nad Orlicí: Oftis 25, (2008), s. 79-103. Týž: Landfrýdy v pozdně středověkých Čechách: poznámky k textu Poděbradova mírového projektu. In: Hledání nové Evropy: projekt krále Jiřího. Praha: Historický ústav, 2 0 1 5 s. 129-151. SLEZÁKOVÁ, Veronika. Moravskorakouský landfrýd z roku 1414 . In: Český č a s o p i s historický. Praha: Historický ústav AV ČR 100, č. 3, (2002), s. 579 – 585. HEINISCH, Klaus J. Schlesische Landfrieden . In: Jahrbuch der Schlesischen Fridrich-Wilhelms-Universität zu Breslau, Würzburg 1981, s. 70-9. 69 Další pohledy na pojem landfrýd podává ve svém článku Ivan Hlaváček. HLAVÁČEK, Žatecký lan- dfrýd, s. 100, 107. Rudolf Rauscher definuje landfrýd ve své práci Zemské míry na Moravě jako specifi- kum pro každou oblast, pro kterou byl uzavřen. RAUSCHER, Zemské míry na Moravě, s. 77.

489