SBORNÍK 66 SVOČ 2016

Např. rýzmberský landfrýd byl koalicí sedmi královských měst – Plzně, Klatov, Domažlic, Písku, Vodňan, Sušice s jihozápadní šlechtou. 70 Tyto a podobné městské spolky sice vzbuzovaly odpor u panského stavu, který zase prosazoval landfrýdy, ale v dobách politické nestability oba typy, jak městské spolky, tak landfrýdy nacházely společnou řeč – obranu zemského míru. V českém středověkém prostředí se také města sdružovala do landfrýdů a to nejen v době poděbradské a v době následující, jagellonské, kdy vrcholí nepřátelství měst a šlechty, ale již za Václava II. a zejména v době vlády Lucemburků. Václav II. povolil roku 1285 sdružování měst do obraných spolků proti zemským škůdcům. 71 Souhlasně s říšskou proměstskou politikou Karla IV. i v českých zemích tento panovník odmě- ňoval loajalitu měst přízní a povoloval vznik městských obraných spolků, tak např. přímo sjednotil své hejtmany (Těmu z Koldic, Půtu z Častolovic, Epíka z Hrádku) v tzv. zhořelecké konfederaci z roku 1369, jejímiž členy bylo Kladsko, Kladská Bystřice atd. 72 Karel IV. tak např. povolil vznik městského spolku Kutné Hory, Kolína a Čáslavi z 27. května 1348 v Brně, který měl za cíl vystupovat proti zemským škůdcům. 73 Avšak i když panovníci do husitských válek tyto městské iniciativy podporovali, nepodporo- vali jejich politický růst. 74 Za jeho syna, Václava IV. však začala léta nestability, kdy se městské spolky spíše než na vystupování proti zemským škůdcům, soustředily na vlastní obranu a to i přesto, že se i sám Václav tomuto nešvaru snažil zamezit, byť neúspěšně, svěřením popravy městům. 75 Tato složitá situace dále přetrvávala i v následující době husitských válek, době po- děbradské a teprve s koncem vlády Jagellonců dochází k rozšiřování územního rozsahu městkých vojenských svazů. 76 Právě léta politické nestability vedly města k spolčování s šlechtou do landfrýdních uskupení. 77 V této souvislosti by se hodilo zmínit i opověd- 70 JÁNSKÝ, Rýzmberský landfrýd, s. 86. Např. Heřman Janovský, Václav a Markvart z Přestavlk, Výrkové z Rýzmberka, Bohuslav Rochce z Otova, Kocovský z Dobrše atd. 71 RBM II, č. 1346, s. 580-581. HOFFMANN, František. Středověké město v Čechách a na Moravě . Vyd. 1., (Celkově 2., rozš. a upr.). Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2009. Česká historie. ISBN 9788071065432, 713 s., s. 445. 72 BERAN, Landfrýdní hnutí v Horní a Dolní Lužici, s. 30. O účasti české šlechty na lanfrýdech v době vlády Karla IV. též KNOLL, Vilém. Orlice a Labuť. Ochranné smlouvy pánů ze Švamberka a města Chebu v 15. století . In: Pocta Stanislavu Balíkovi k 80. narozeninám. Acta historicoiuridica Pilsnensia 2008. Ed. Vilém Knoll, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., Plzeň 2 0 0 8 , ISBN 978-80-7380-120-5, s. 174-193. 73 Codex Iuris municipalis (dále jen CIM). II, Ed. Jaromír Čelakovský. Praha 1895, č. 262, s. 396-3 9 7 . 74 HOFFMANN, S t ř e d o v ě k é město , s. 445. 75 CIM I, s. 162-164, č. 99-100; CIM II, s. 734-737, č. 570-578. Pro odpor šlechty byla poprava městům odňata 2. dubna 1396 nálezem, který vynesli uherský král Zikmund a moravský markrabí Jošt ve sporu mezi panskou jednotou a králem. Popravu měli nadále vykonávat jen popravci z řad zemských pánů. Regesta Bohemiae et Moraviae aetatis Venceslai IV. (dále jen RBMV). Tomus III. Ed. Božena Kopičková. Praha 1977, č. 342, s. 145-146. 76 BERAN, Landfrýdní hnutí v Horní a Dolní Lužici, s. 31. 77 Např. tato situace dovedla Horní a Dolní Lužici k dočasnému spojení formou landfrýdu. BERAN, Landfrýdní hnutí v Horní a Dolní Lužici, s. 33.

490