SBORNÍK 66 SVOČ 2016

ní válku zemského škůdce Kopidlanského vůči městům, ale jedná se o natolik známou věc, že snad není záhodno se o ní na tak úzkém prostoru rozepisovat. 78 Zatímco v době husitských válek se města spolčovala do landfrýdů na základě kon- fesijním (plzeňský landfrýd, moravský landfrýd), v následující době poděbradské a ja- gellonské se v těchto situacích dokonce odsouvala do pozadí nábožensko-politická příslušnost měst. Toto je patrné v koalici více než 32 královských měst (s výjimkou Kutné Hory) z roku 1502, v níž byla sice většina měst utrakvistických, nicméně mezi nimi byla i katolická Plzeň, České Budějovice, Most a další. 79 Tyto původně obranná uskupení měst se tak mění v spolky, jednoty, které vznikají na politickém podkla- dě (např. města organizovaná v Jednotě Strakonické, či naopak Jednotě Poděbradské apod.) Skutečné landfrýdní smlouvy, uzavírané nikoliv městy mezi sebou, ale ty, jež uzavírala šlechta, měly skutečný právní základ, měly jistou strukturu, dokonce i lan- dfrýdní rady. 80 Právně totiž upravovaly stavění ubrmanů, opravců, zákaz porušování dojednaného příměří, ať vybíráním holdů, byly zde stanoveny také sankce pro na- rušitele těchto landfrýdů apod. Důležitým institutem landfrýdů byli ubrmani. Tito měli v dnešním významu funkci arbitrů. Vesměs se nejednalo o osoby, které by jinak byly dříve u zemského soudu, či komorního soudu nějak zainteresovány. Pouze čl. 10 mírného listu uvádí, že ubrmané by měli být přísedícími u zemského soudu. 81 V obec- nosti mohli být ubrmané v záštích jakýmsi reziduem původních popravců, kteří v době husitských nepokojů zanikli, byť byli později jen krátce obnoveni a fungovali vedle krajských hejtmanů. 82 Opravci měli funkce dle Valentina Urfuse shodné. 83 Nicméně snad měli i na starosti nejen nápravu škod materiálních, jako ubrmani, ale také nemateriální, jako nápravu mravů, jak je uvedeno v příměří mezi Oldřichem z Rožmberka a Táborskými. Zde se uvádí, že opravci by měli zakázat hry, tance, krčmy, neřádné kurevstvie a jiné zjevné hři- echy . 84 Snad také měli za úkol dohlížet na to, aby jedna, či druhá strana, která uzavřela příměří, nepřechovávala u sebe opovědní nepřátele. 85 78 Výběrem: MACEK, Josef. Jagellonský věk . (1471-1526). Města. Díl III. Praha 1998, s. 344-349. JÁNSKÝ, Jiří. Plzeňský kronikář Šimon Plachý o Jiříkovi Kopidlanském . Minulostí Západočeského kraje 27, 1991, s. 79-86. Nejnověji na toto téma např. ŠTAINC, Jiří, Příběh odbojného zemana Jiřího z Kopidlna . In: Studia iuvenilia MMIV-MMV. Sborník prací mladých historiků. Ed. Aleš Zářický. Ostrava 2006, s. 35-45. MONÍK, Milan. Opovědník Jiří a epilog rodu Kopidlanských z Kopidlna . Východočeské listy his- torické 26, 2009, s. 5-25. 79 Vojenský pakt česká města deklarovala již v roce 1500. AČ VI, č. 1, s. 217-218. Na téma zápasu měst se šlechtou v době jagellonské pro množství literatury, která je vyčerpávajícím způsobem uvedena v základním díle Josefa Macka. MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích, III (1471-1526). Města. Praha 1998. 80 BERAN, Landfrýdní hnutí v Horní a Dolní Lužici, s. 37. 81 AČ I., č. 1, s. 247. URFUS, „Záští“ v Čechách v polovině 15. století , s. 106. 82 URFUS, „ Záští“ v Čechác h v polovině 15. století , s. 108. 83 URFUS, „ Záští“ v Čechách v polovině 15. století , s. 104. 84 Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka (1418-1462). (dále jen Listář) 1. svazek (1418-1437). Ed. Blažena Rynešová. Praha: Orbis, 1929. 327 s., č. 176, s. 121. 85 AČ VIII, č. 441, s. 36.

491