SBORNÍK 66 SVOČ 2016

ském sněmu. 111 Další, říšský zákaz městských obranných spolků, byl vydán v roce 1231 a pomyslnou definitivní tečkou za říšskými zákazy těchto spolků byl čl. 35 chebského landfrýdu z 5. května 1389. 112 Poněkud jiná situace byla za panování Karla IV., který svou říšskou politiku nesmě- roval proti městům, ale naopak. 113 V případě hornolužického spolku mu snad měla i jejich obraná iniciativa vyhovovat, což je patrné i v tom, že roku 1355 tento spolek obdařil rozsáhlou soudní a trestní pravomocí. 114 Ale nebylo to jen toto městské obrané uskupení, které mělo Karlovu podporu. Stejně podporoval i Norimberský městský obraný svaz. 115 A on osobně byl patrně zainteresován např. v landfrýdu, který vystupo- val proti Filipovi a Gerlachovi z Ysenburgu. 116 Městských spolků za účelem společné obrany před záštím v průběhu středověku vznikalo hned několik. Nejvíce těchto spolků existovalo v průběhu 13.–14. století na území Německa, které bylo po celý středověk roztříštěné. Např. v roce 1246 vznikl takovýto obranný spolek měst Osnabrücku, Münsteru, Coesfeldu, Herfordu a Mindenu, jelikož byla tato města v době boje Fridricha II. proti papeži Innocenci IV. často pleněna. 117 Dalším byl Rýnský spolek, který vznikl dokonce dvakrát (poprvé v letech 1254–1257 a podruhé v letech 1381–1389). Když vznikal poprvé, bylo v něm 59 významných středověkých města v čele s Wormsem a Mohučí. 118 I v tomto případě spolek vznikl za účelem společné obrany v době interregna ve Svaté říši Římské. Další významné spolky měst, které vznikaly vesměs za stejným účelem byl spolek lužických měst, který vznikl v roce 1259, durynský spolek z roku 1304–1306, spolek Hornolužických měst (Šestiměstí) z roku 1346 (nově byl obnoven, byť z jiných dů- vodů, v roce 1991), spolek Švábských měst (čítal dokonce 20 měst) z let 1376–1381, spolek severoněmeckých měst z let 1381–1389. 119 Takto by se vlastně dalo ve výčtu ta- 111 SCHAAB, Karl, Anton. Geschichte des großen rheinischen Städtebundes . 2 Bände. Kupferberg, Mainz 1843–1845, s. 23. 112 Deutsche Reichstagakten (dále DRTA). Díl 2. Druhý svazek. Ed. JuliusWeizsäcker. München 1874, č. 35, s. 164. 113 O tématu říšských landrýdů Karla IV. více ANGERMEIER, Heinz. Königtum und Landfriede im deut- schen Spätmittelalter . München. C. H. Beck. 1966. 592 s. 114 Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae (dále jen RBM) . Pars VI. Fasciculus 1. Ed. B. Mendl, Pragae 1928, č. 125, s. 70-71, BERAN, Landfrýdní hnutí v Horní a Dolní Lužici, s. 28. 115 BERAN, Landfrýdní hnutí v Horní a Dolní Lužici, s. 26. 116 NA Praha, fond AČK, sign. 762. 117 Více o tom např. WILMAN, Roger. Die Urkunden des Bisthums Münster von 1201-1300 . Neudr. der Ausg. Münster 1876. Münster: Regensberg, 1973. ISBN 3878980302. BERNS, Jurgen Karl W. Propter communem utilitatem: Studien zur Bundnispolitik der westfalischen Stadte im Spatmittelalter . Dusseldorf: Droste, 1991. ISBN 3770008200. 118 Více o tom např. dizertační práce BIELFELDT, Erich. Der Rheinische Bund von 1254. Ein erster Versuch einer Reichsreform. Pilger-Druckerei . Speyer 1937 (Kiel, Univ., Diss., 1936). DISTLER, Eva-Marie. Städtebünde im deutschen Spätmittelalter eine rechtshistorische Untersuchung zu Begriff, Verfassung und Funktion . Frankfurt am Main: Klostermann, 2005. ISBN 9783465040019. 119 Zdeněk Beran však považuje za konec „klasického“ období městských obranných spolků rok 1389, kdy byl uzavřen chebský landfrýd. BERAN, Landfrýdní hnutí v Horní a Dolní Lužici, s.19.

496