SBORNÍK 66 SVOČ 2016

kovýchto spolků pokračovat až do moderní doby, kdy např. v roce 1915 vznikl spolek rakouských měst, ale ten měl již pochopitelně zcela jiné poslání. K výčtu městských obraných spolků je nutno dodat ještě několik poznámek. Obecně tyto spolky měly za úkol obranu proti záští ( Fehde ) a dalšími projevy své- moci ( Selbsthilfe ), které se k záští vesměs vázaly, jako bylo plenění, loupení, přepadávání kupců apod. Jen málo z nich skutečně měly právní formu, tj. absentovaly zde právní nor- my, které by tyto spolky činily trvalejšími, pevnějšími. Např. rýnský spolek tuto právní formu postrádal, stejně tak i Šestiměstí. 120 Přesto však šlo o tzv. Achtsbündnis , tj. o spolek, který jednotně postupuje v soudní a jiné obrané sféře proti zemským škůdcům. 121 Německá historiografie se pokoušela a pokouší vymezit rozdíl mezi landfrýdy a městskými spolky i po právní stránce. Zatímco městské spolky byly založeny vesměs na komunální ochraně, landfrýdy spíše zavazovaly jednotlivce, kteří na tuto dohodu museli přistoupit. 122 V prostředí Říše se jednotlivá záští odehrávala podobným způsobem, jako tomu bylo v tutéž dobu v českých zemích. V 14. století to byli právě římští císařové, kteří bývali „rozhodci“ v jednotlivých záštích říšských knížat, jako tomu bylo v případě záští mezi vévodou Rudolfem Saským a markrabětem Fridrichem Míšeňským. 123 Občas se jako prostředník v uzavírání landfrýdů mezi říšskými knížaty vyskytují opatové předních klášterů Říše. Jsou dokonce v některých císařských listech zmíněny i částky na takové- to landrýdy. Např. 1178 císař Fridrich I. dává opatu z Kempten na uhrazení nákladů na landfrýd od duchovních knížat 100 marek. Sám opat by měl na doporučení císaře složit 10 marek. 124 Z listů říšských panovníků nejednou zaznívá přání zachovávat právo a pořádek, jako tomu bylo např. v listu Ludvíka městu Lindau. 125 Z toho, co zde bylo uvedeno, vyplývá, že prvopočáteční obsah opovědí byl sku- tečně chápán jako mimosoudní narovnání, ale v době feudální rozdrobenosti a na to se vážící oslabenou panovnickou moc, se záští posouvá spíše do roviny škůdců, které charakterizují nejen plenění, loupeže, ale i fedrování, jako forma obohacení sebe sama, či toho, jenž nad tím vším drží ochrannou ruku, ale i do roviny politické, kdy vznikají jednotlivá uskupení, frakce, jež samy jsouce útočníky zakládají landfrýdy. Závěr Opověď jako forma mimosoudního řešení sporů byla institutem, jehož počátky sahají hluboko do minulosti. Již předstátní společnosti tímto způsobem řešily např. krevní mstu apod. Ale se vznikem státu a s tím i veřejné moci, docházelo k tendenci

120 Codex diplomaticus Lusatiae Superioris (dále jen CDLS) I. Ed. Gustav Köhler. Goerlitz 1856, č. 238, s. 330- 331.

121 BERAN, Landfrýdní hnutí v Horní a Dolní Lužici, s. 24. 122 BERAN, Landfrýdní hnutí v Horní a Dolní Lužici, s. 19. 123 MGH VI/2, č. 248, 249, s. 162.

124 MGH VIII, č. 6, s. 9. 125 MGH VIII, č.14, s. 10.

497