SBORNÍK 66 SVOČ 2016

Eisenhowera myšlenka důstojného života pro internované bohužel nedošla úplného naplnění. Při stavbě ubikací pro tábory šetřily stavební firmy na materiálu i na od- bornosti prováděných stavebních prací, takže ve výsledku bylo bydlení v relokačních centrech spíše útrapou, vinnou fušérsky řešeného těsnění a větrání a špatně polože- ných podlah. 54 Správa těchto relokačních center se v průběhu času měnila a docházelo i k určitému uvolňování jinak přísného režimu dozoru nad tábory – dozorující WRA postupně povolila určitou formu samosprávy, kdy si obyvatelé jednotlivých bloků ubi- kací volili svého zástupce, který jednal s dozorci, takto zvoleni však nikdy nemohli být Issei. Stejně bylo postupně umožňováno některým mladším Nisei opustit centra a ve výjimečných případech i odejít studovat na vysokou školu. 55 Krom těchto „relokačních center“ však existovaly i „detenční tábory“ a „izolační tábo- ry“ , ve kterých byli umísťováni ti, kteří projevili otevřené nepřátelství vůči Spojeným státům, byli podezřelí ze spolupráce s Japonským císařstvím či byli jiným způsobem podezřelí. Tato zařízení podléhala buď Ministerstvu spravedlnosti, nebo přímo armádě a režim v nich byl nesrovnatelně tvrdší než v centrech WRA. 3.2 Život v internačních táborech Život v internačním táboře, už ze svého smyslu a účelu, se nemůže nikdy rovnat svou kvalitou životu normálnímu, neinternovanému. To je to hlavní, co se dá říci o žití internovaných: Jejich nucený pobyt v těchto táborech se nemohl kvalitativně v žádném případě rovnat jejich životu předchozímu. Jak již bylo řečeno v předchozí kapitole, ačkoli se první ředitel WRA, Milton. S. Eisenhower, snažil o to, aby podmínky v táborech byly co nejdůstojnější, tak realita jejich výstavby byla jiná. Tábory byly stavěny stylem pro válečné zajatce, tudíž byl kladen větší důraz na ochranné prvky jako plot a strážní věže, než na pohodlí jejich obyvatel. 56 Pokyn Generála DeWitta k tomu, aby byly upraveny k užívání rodinami, se stavějícím nepodařilo splnit. 57 Kvalitu života v internačním táboře udávaly kromě samotného vybavení, také bez- pečnostní složky a vedení tábora. Bezpečnostní síly byly v táborech a kolem nich všu- dypřítomné a přes všechnu snahu o to, aby těmto lidem šlo o prevenci konfliktům, tak docházelo z jejich strany k provokacím a výhružkám. Vedení táborů se snažilo být k americkým občanům japonského původu přiměřeně mírné, protože se vedoucí táborů obávali, že špatné zacházení povede k reciprocitě na Američanech v japonském zajetí a dále se většina z vedoucích domnívala, že loajalita internovaných se dá získat spíše mírným zacházením než přísným. 58

54 BURTON, J. F., ROOSEVELT, E. op. cit., str. 45 55 DANIELS, R. op. cit., s tr. 240 56 DANIELS, R. op. cit., str. 226

57 HAYASHI, B. M. op. cit. , str. 90-93 58 HAYASHI, B. M. op. cit., str. 93-94

537