SBORNÍK 66 SVOČ 2016

4.2 Yasui versus Spojené státy a Hirabayashi versus Spojené státy První dva z velkých případů, kdy se projednávalo omezování občanů japonského pů- vodu, mají společného jmenovatele. Oba muži, právník z Oregonu Minoru Yasui a stu- dent posledního ročníku sociologie na Washingtonské univerzitě Gordon Hirabayashi, úmyslně porušili zákaz vycházení pro všechny osoby japonského původu mezi osmou večerní a šestou ranní. 72 Oba muži se úřadům sami přihlásili a k svému činu ochotně doznali, Hirabayashi dokonce dodal, že měl v úmyslu nerespektovat nařízení č. 9066. 73 Jedině tak totiž bylo možné dosáhnout toho, aby byla soudně zkoumána ústavnost omezujících nařízení. Proces s oběma muži budil od počátku pozornost už jen díky tomu, že oba byli vní- máni spíše jako političtí aktivisté bojující proti pro ně nepřijatelné legislativě, než jako obyčejní zločinci. Společnost je vnímala rozporuplně, pro některé byli hrdiny, kteří brání demokracii a práva před vojenskou zvůlí, pro jiné nebezpeční fanatici. JACL od nich oficiálně dalo ruce pryč, předseda organizace Mike Masaoka na jejich adresu s despektem prohlásil: „Stylizují se do role mučedníků, kteří se nechají zavřít, aby prý mohli bojovat za občan- ská práva.“ 74 Hirabayashiho se naopak zastává Americká unie za občanské svobody (American Civil Liberties Union dále jen ACLU ) a dává mu prostředky na kvalitní obhajobu. 75 Oba Nisei byli v prvoinstančním řízení uznáni vinnými a oba případy se dostaly před nejvyšší soud, kde byly projednány 10. května 1943 ve společném řízení. Hirabayashimu bylo kladenu za vinu jednak to, že úmyslně porušil DeWittovo na- řízení č. 3 o zákazu nočního vycházení pro osoby japonského původu a jednak, že se vědomě nenahlásil příslušným vojenským orgánům ve vojenské zóně, aby byl zaregist- rován pro následný odsun. 76 Hirabayashi nepopíral, že oba výšené skutky spáchal, ani to, že byl obeznámen s obsahem předpisů, které porušil. Jeho obhajoba se opírala o dvě základní tvrzení, zaprvé Ústava neumožňuje zmocnit vojenského velitele (DeWitta) k vydávání právních předpisů, jako tomu bylo v tomto případě, za druhé, i kdyby, bylo možné DeWitta takto zmocnit, vydané předpisy by zásadně porušovaly 5. a 14. dodatek Ústavy pro svou zjevnou diskriminační povahu. 77 72 Tento zákaz byl stanoven v DeWittově obecném nařízení č. 3, které sloužilo jako jeden z prováděcích předpisů nařízení 9066. Viz: NIIYA, B. Encyclopedia of Japanese American history: an A-to-Z reference from 1868 to the present. New York: Facts on File, c2001, str. 56 73 BANGARTH, S. D. Voices raised in protest: defending citizens of Japanese ancestry in North America, 1942-1949. Vancouver: UBC Press, c2008, str. 138 74 IRONS, P. H. Justice at War. Berkeley: University of California Press, c1993, str. 87 75 Yasui neměl podporu ACLU z důvodu, že dříve pracoval na japonském konzulátu a Unie se bála nega- tivní reklamy. Viz: BANGARTH, S. D. op. cit. str. 145 76 Rozhodnutí nejvyššího soudu USA ve věci Hirabayashi v. Spojené státy 320 U.S. 81 (1943) ze dne 21.6.1943. Dostupné z: https://supreme.justia.com/cases/federal/us/320/81/case.html [cit. 2016-26-03] 77 Rozhodnutí nejvyššího soudu USA ve věci Hirabayashi v. Spojené státy. Op. cit.

541