SBORNÍK 66 SVOČ 2016

Prezentoval názor, že v momentě, kdy není vyhlášeno stanné právo a fungují státní i federální soudy, takové příkazy překračují meze ústavnosti a padají do „odporné pro- pasti rasismu“. Evakuační příkazy vydané generálem DeWittem byly očividnou raso- vou diskriminací, zbavoval Americké občany japonského původu stejné úrovně právní ochrany, garantované 5. Dodatkem, a dalších ústavou zaručených práv, jako právo zvo- lit si, kde budou žít a pracovat, svobodu pohybu a další práva podle 14. Dodatku. Také upozornil, že zde v život uvedená presumpce viny je neospravedlnitelná, a podkopává základní zásady právního státu. Vyvrátil též poměrně přesvědčivě argument o nutnosti jednat při odsunu rychle, protože poslední z „podvratných osob“ byly odsunuty až 11 měsíců po útocích na Pearl Harbour. 99 Posledním disentním stanoviskem je stanovisko soudce Jacksona. Jeho stanovisko není ani tak právní argumentací, jako spíše zamyšlením. Uvažuje nad tím, jaké pozadí mají opravdu zmíněné vojenské příkazy: „Pokud vedle sebe postavíme 4 osoby různého původu, tak jedině osoba japonského půvo- du bude porušovat právo svou pouhou přítomností na určitém území. Jedině osoba s japon- skými rodiči bude, s rodiči které si nemohla vybrat, s tím že má tento rasový původ, který nemůže změnit.“ 100 Na jednoduchém případě tedy uvádí, že jde o zřejmý rasismus. Nad to upozorňuje na nebezpečí, že vojenští velitelé se snaží zaštítit soudními rozhodnutími princip rasové diskriminace. S tím, že pokud ho schválil i Nejvyšší soud Spojených států, tak: to bude mít dalekosáhlé a dlouhodobé následky. „Tento princip pak bude navždy ležet jako nabité zbraň v právním řádu, pro jakoukoli autoritu, která bude tvrdit, že ji naléhavě potřebuje.“ 101 Tři stanoviska , která značně zpochybňují argumentaci většiny soudu a zároveň uka- zují na určitý rasistický duch, který v té době ve Spojených státech i na Nejvyšším soudu, panoval. V celkovém kontextu rozhodnutí je jistě vhodné věnovat pozornost i tomu, jak vehementně se soud bránil označení center za koncentrační tábory, nazý- vající pojem odporným a takové nazývání neospravedlnitelným. Rozsudek Korematsu, je vnímán jako jedna z největších skvrn na pověsti Nejvyššího soudu USA. Dodnes nebyl samotným soudem překonán a jedná se spolu s dalšími rozsudky z doby druhé světové války o příklad toho, co bývá nazýváno latinsky: „ Silent enim leges inter arma .“ 102 Neboli v časech války zákony mlčí – v časech války je povole- no to, co by jindy bylo zřejmě jasně protiprávní.

99 Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ve věci Korematsu. Op. cit.; BANGARTH, S. D. op. cit. , str. 171- 172; TUSHNET. M. I Dissent. Boston: Beacon Press, c2008, str. 115-121 100 Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ve věci Korematsu. Op. cit 101 Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ve věci Korematsu. Op. cit 102 CICERO. PRO MILONE . [online] Dostupné z: http://www.thelatinlibrary.com/cicero/milo.shtml

546