SBORNÍK 66 SVOČ 2016

4.4 Ex parte Endo Poslední z velkých případů z dob internace ve věci Ex parte Endo byl vyústěním tehdy už spojené snahy JACL a ACLU o osvobození nespravedlivě zadržovaných Američanů japonského původu. Obě organizace se dlouhodobě snažily poukázat na nespravedlnost a neoprávněnost aplikovaného principu kolektivní viny, kvůli kterému v internaci skon- čili i lidé, o jejichž loajalitě se nedalo pochybovat a dokonce i děti, u nichž jakékoliv důvody uváděné v důvodové zprávě internačních opatření působily vysloveně absurd- ně a směšně. 103 Pro další z pokusů, který měl otestovat před Nejvyšším soudem ústavnost naříze- ní persekuujících osoby japonského původu byla vybrána internovaná Nisei Mitsuye Endo, která splňovala prototyp perfektně asimilované Američanky japonského půvo- du. Endo, která před válkou pracovala na odboru pro motorová vozidla v Sacramentu, konvertovala ke křesťanství a nikdy v životě nebyla v Japonsku ani se s nikým z Císařství nestýkala, a jejíž bratr působil v americké armádě, se zdála jako ideální osoba pro snahu poukázat na neodůvodnitelnou nespravedlnost spočívající v plošném uvěznění všech osob japonského původu bez ohledu na jejich jednání. 104 Za Endo, která byla internována v relokačním centru WRA Topaz v Utahu, se práv- níci JACL a ACLU dovolávali writu „Habeas corpus“. 105 Právník James Purcell v návrhu na propuštění slečny Endo poukazoval opět na to, že není možné uznat právní exis- tenci zmocnění, které by generála DeWitta zmocňovalo k zahájení internací a zároveň i na to, že tolikrát vzpomínaná doktrína „ Vojenské nutnosti“ není podložená reálnou hrozbou, která by bezpečnosti USA hrozila. Jako závěrečný argument Purcell použil i to, že vzhledem k tomu, že v USA stále řádně fungují soudy, nelze smýšlet o tom, že by platilo stanné právo, které by armádu opravňovalo k jednání nad rámec pravomocí v době míru, což byl názor, který Nejvyšší soud vyjádřil už v roce 1866 v případu „Ex parte Milligan“. 106 Před Nejvyšším soudem byla kauza Endo projednávána až 12. října 1944, v té době už za Mitsuye Endo stála celá skupina právních expertů ve službách JACL a ACLU. Rozhodnutí ve věci bylo vydáno 18. prosince 1944 a za Soud ho vyjádřil opět soud- ce Douglas. Soud poukázal na to, že celý přesun Američanů japonského původu z Pacifického pobřeží neměl v první fázi probíhat jako nucená internace pod dohle- dem exekutivy, ale pouze jako přesun svobodných občanů do vnitrozemí, k čemuž však díky nechuti vrcholných představitelů vnitrozemských států nikdy nedošlo. 107

103 BANGARTH, S. D. op. cit., str. 167 104 BANGARTH, S. D. op. cit., str. 158

105 Habeas corpus – Writ známý v anglo-americkém právu zajišťující předvedení určité osoby k soudu, který rozhoduje, o jejím případném dalším uvěznění nebo propuštění na svobodu. Jde o ochranu před neoprávněným zbavováním osobní svody. Viz: SELTENREICH, R., KUKLÍK, J. op. cit. str. 58 106 BANGARTH,S.D.op.cit.,str.160 107 Rozhodnutí nejvyššího soudu USA ve věci Ex parte Endo 323 U.S. 283 (1944) ze dne 18.12.1944. Dostupné z: https://supreme.justia.com/cases/federal/us/323/283/case.html [cit. 2016-26-03]

547