SBORNÍK 66 SVOČ 2016

tosti a ten u ní má veden majetkový účet se ZCP. Tážeme se, může se věřitel v případě nesplnění dluhu takového klienta uspokojit ze ZCP, které pro něj vede v evidenci? Pro úvěrujícího by to mělo smysl zejména v situacích, kdy je jeho úvěr nezajištěný nebo dojde k poklesu hodnoty zástavy. Právní aspekty a úskalí tématu budou zkoumány ve třech kapitolách. V první kapi- tole nejprve krátce popíšeme zadržovací právo a předpoklady jeho vzniku. Následně vymezíme povahu ZCP, resp. jestli se jedná o věc v právním smyslu podle § 489 OZ. Podstatné bude také vyřešení otázky, o jaký typ věci v právním smyslu se jedná (movitá nebo nemovitá, hmotná či nehmotná). Lze vytušit, že ZCP bude ze své povahy (pokud je věcí v právním smyslu) spíše nehmotnou věcí, než-li hmotnou. Z tohoto plyne další úskalí k řešení, do jaké míry je vůbec možné aplikovat zadržovací právo jako institut věcných práv na nehmotné objekty (resp. na ZCP), a to s ohledem na aplikaci § 979 OZ. Budeme tak zkoumat, nakolik povaha ZCP umožňuje naplnění jednotlivých předpokladů vzniku zadržovacího práva k nim. V druhé pasáži se budeme zabývat vybranými právy a povinnostmi věřitele, který zadržel ZCP. Bude se jednat o povinnosti informování, péči řádného hospodáře a sa- motné uspokojení ze zadržených ZCP. Stejně tak jako je téma praktické v tuzemsku, tak si dokážeme představit, že obdob- né korelace byly řešeny i v zahraničí. Pro komparaci, resp. vhled do tamějšího právního teritoria, jsme si vybrali Švýcarsko. Švýcarský právní řád můžeme označit jakou blízký tomu našemu, a je tak vhodný pro inspiraci. Podotkněme, že tamější právní úprava se navíc stala inspirací pro vznik ZCP jako samostatného institutu. Co se týče dosavadního zpracování tématu, tak i přesto, že se zadržovacím právem teorie 6 doposud příliš nezabývala, otázka zde položená není zcela unikátní. Stejně či obdobně se ve vztahu k aktuální úpravě tázali celkem tři tuzemští autoři. S negativ- ními závěry se setkáme u Richtera a Ježka. 7 Pozitivně se k možnosti zadržení obecně nehmotných věcí staví Fiala 8 . Všechny tyto názory ovšem postrádají podrobnější ar- gumenty, Fiala pak nepodává argumenty žádné. Nutno dodat, že obdobná analýza mohla být již učiněna i v intencích OZ64, nicméně na základě našeho bádání takové 6 Opomineme-li komentářovou literaturu, která ustanovení o zadržovacím právu nemohla přehléd- nout, věnovala se tuzemská civilistika zadržovacímu právu obecněji pouze v následujících článcích: GRULICH, Tomáš. Nad některými problémy současné právní úpravy zadržovacího práva. Právní roz- hledy , 2003, č. 3, s. 106 a násl. Zdroj: Beck online.; RÁMIŠ, Vladan . Ještě jednou k zadržovacímu právu. Právní rozhledy , 2004, č. 3, str. 108 a násl. Zdroj: Beck online.; SEDLÁČEK, Dušan, RÁMIŠ, Vladan. K některým aspektům zadržovacího práva po novele občanského zákoníku. Právní rozhledy , 2001, č. 3, s. 106 a násl. Zdroj: Beck online. 7 Blíže budou jednotlivé názory rozebrány níže. 8 Fiala konkrétně píše, že: „ není však nepřestavitelné ani zadržení nehmotné věci “. FIALA, Josef. Komentář k § 1395. In ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník. Komentář. 3. svazek . Praha: Wolters Kluwer, 2014. Bod 4. Zdroj: Systém ASPI.

571