SBORNÍK 66 SVOČ 2016

Richter vyjádřil názor, že § 1396 odst. 2 OZ umožňuje stranám vyloučit možnost zadržovacího práva. 54 I dle našeho názoru je možné mezi věřitelem a dlužníkem vy- loučit zadržovací právo, nikoli však na základě tohoto ustanovení, ale ujednáním mezi dlužníkem (či jinou osobou svěřující věc) a věřitelem, kterým se odkloní od § 1395 odst. 1 OZ. Takovéto odklonění nezasahuje do postavení třetích osob. Další možnost vyloučení zadržovacího práva představuje jednostranné vzdání se možnosti zadržení věřitelem, i když motiv pro takové jednání si lze stěží představit. Pokud bychom uznali názor Richtera, pak můžeme dojít k nechtěnému následku. Umožňovalo by se tak totiž dlužníku, aby svým jednostranným pokynem vyloučil zadržovací právo. Takový pří- stup není dle nás možný. Pokyn totiž nemůže znít „na vyloučení zadržovacího práva“, ale jeho povaha nesmí být slučitelná s výkonem zadržovacího práva. Závěrem této kapitoly konstatujeme, že dle našeho názoru obecně mohou být ZCP objektem zadržovacího práva. 3. Vybraná práva a povinnosti věřitele (zadržovatele) 3.1 Povinnost informování dlužníka Věřitel je povinen dlužníka informovat o zadržení a jeho důvodu. 55 Klademe si otáz- ku, ve který moment má k takovému informování dojít, jestli až poté, co dlužník učiní pokyn k převodu ZCP, který věřitel následně neprovede, nebo již jakmile dojde k možnosti věc zadržet? Dle našeho názoru to je odvislé od okamžiku vzniku zadržení. K zadržení dle našeho názoru může z časového hlediska dojít libovolně, bez ohledu na pokyn dlužníka. V opačném případě by nastala absurdní situace, že by věřitel musel na onen pokyn čekat a nemohlo by dojít k zadržení ZCP a samozřejmě ani k jeho výkonu. Věřitel by tak ideálně měl v oznámení uvést, kromě jiného, ke kterému ča- sovému okamžiku považuje zadržovací právo za vzniklé . Dodejme jen, že nesplnění informační povinnosti nemá vliv na platnost samotného zadržení. 56 Zákon dále stanovuje, že k informování musí dojít v písemné formě, pokud i právní jednání, na základě kterého měl věřitel věc u sebe. Bude se jednat především o komisionář- skou smlouvu pro obstarání nákupu a podeje (zaknihovaných) cenných papírů 57 a smlouvu o správě (zaknihovaných) cenných papírů ( custody smlouva ) 58 . Ani jedna ze smluv nemusí být ze zákona v písemné formě, ale taková forma bude z praktických i regulatorních důvo- dů v písemné formě. I oznámení tedy bude muset být zpravidla v písemné formě. 56 Neinformování však nemá vliv na vznik zadržovacího práva, viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 6. 1. 1955, sp. zn. Cz 558/54. Dle našeho názoru je toto rozhodnutí stále použitelné i ve vztahu k OZ. 57 Pokud ovšem taková smlouva rovněž zavazuje komisionáře k vedení majetkového účtu pro klienta. Na takovou smlouvu se uplatní režim obecné komisionářské smlouvy v § 2455 a násl. OZ. 58 Tato smlouva je za účinnosti OZ v zásadě inominátní smlouvou (vyjma úschovy). Vztah na základě takové smlouvy se přesto bude řídit zákonem, a to úpravou o správě cizího majetku podle § 1400 a násl OZ. 54 RICHTER, T., op. cit. sub 23, komentář k § 1396, bod 4. 55 § 1397 odst. 1 OZ.

580