SLP 02 (2013)

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr jsou však též institutem, který vždy dával smluvním stranám vyšší míru smluvní volnosti ve sjednávání či vylučování sociálních standardů jinak bezvýjimečně garantovaných zaměstnancům v pracovním poměru. Je proto až neuvěřitelné, jakou tento institut prokázal od doby svého vzni- ku schopnost přežít a přizpůsobit se novým právním, společenským i ekonomickým podmínkám ve společnosti. K pochopení vzniku a dalšího vývoje dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr je nutno zamyslet se nad tímto institutem v historic- ké perspektivě. Proto budou nejprve ve stručném historickém exkurzu ukázány obtíže spojené se vzájemným rozlišením dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr navzájem, jakož i jejich odlišení od pracovní smlouvy vůbec. S institutem dohod o pra- cích konaných mimo pracovní poměr byla vždy spojena snaha zákonodárce jejich využívání omezit či přímo zakázat. Nakolik byla či je tato snaha upřímná si ukážeme v oddíle zabývajícím se právem volby mezi jednotlivými smluvními typy a oddíle ana- lyzujícím zákaz konkurence. V posledním oddíle této kapitoly budou ukázány odliš- nosti v sociálních standardech u práce konané v pracovním poměru a v pracovněpráv- ním vztahu založeném dohodou o práci konané mimo pracovní poměr. ͭ.ͭ Pojem dohody o práci konané mimo pracovní poměr Zákoník práce 1965 rozlišil v ust. § 232 odst. 2 dohody od sebe velmi nejasně. Základním rozlišovacím kritériem byla povaha pracovního úkolu. Dohoda o provedení práce byla jako smluvní typ určena k zasmluvnění provedení ojedinělého určitého pra- covního úkolu, který nebylo možno zajistit pracovníky organizace v rámci jejich povin- ností vyplývajících z pracovního poměru. Dohodu o provedení práce však bylo možné sjednat také tehdy, vyžadovala-li to povaha úkolů organizace, což v podstatě by byl rov- něž důvod pro sjednání dohody o pracovní činnosti nebo dokonce pracovní smlouvy. Dohodu o pracovní činnosti bylo možné sjednat k provádění pracovní činnosti, jejíž výkon v pracovním poměru by byl vzhledem k jejímu rozsahu z hlediska orga- nizace práce a ekonomického řízení neúčelný a nehospodárný. Nemělo se tedy jed- nat o ojedinělý pracovní úkol, ale o soustavnou pracovní činnost. Dohoda o pracovní činnosti tak přistupovala k pracovní smlouvě jako její zvláštní typ, protože z hlediska druhu vykonávané práce mezi nimi nebyl rozdíl. Pokud ale šlo o podstatné náležitosti, pak na rozdíl od pracovní smlouvy 489 v dohodě musel být uveden způsob odměňová- ní. 490 Zásady o uzavírání dohod o pracovní činnosti mezi socialistickými organizacemi a pracovníky (které časově předešly zákoník práce 1965 a k jejich zrušení došlo až v roce 1967), vymezily v čl. 1 dohodu o pracovní činnosti jako smluvní typ urče- ný k rozšíření, prohloubení a zkvalitnění služeb. Tyto dohody bylo možné uzavírat, jestliže rozsah služeb poskytovaných socialistickou organizací dosavadním způsobem (pracovníky v pracovním poměru) nekryl potřeby obyvatelstva nebo jestliže provádění těchto služeb dosavadním způsobem bylo i při novém způsobu řízení nehospodárné. 489 V pracovní smlouvě měla organizace s pracovníkem dohodnout zpravidla jeho mzdové zařazení. 490 Srov. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Cz 6/75.

98