SLP 02 (2013)

městnavatelů opráněných jmenovat vedoucí zaměstnance se realizuje státní politika a plní se funkce státu; proto by stát měl mít rozhodující právo určit, kdo bude jeho jménem vystupovat (či v jistém smyslu za něj) či plnit jeho úkoly. Takovému oprávnění státu pak jednoznačně odpovídá jmenování, které má konstitutivní povahu. 484 Ústavní soud dále konstatoval, že jmenování dle ZP supluje platný, nikoliv však účinný, zákon o státní službě a že i z jiných důvodů sleduje legitimní zájem veřejný. Se zřetelem k této argumentaci by se nabízelo chápat jmenování v jednotě s polskou doktrínou a judika- turou jako akt administrativně-právní. 485 Tento přístup je podpořen ustanovením § 68 zákoníku práce 1965, jehož obdobu najdeme v ustanovení § 38 odst. 2 ZP. Dle obou ustanovení platilo/platí, že pro pracovní poměry založené jmenováním platí (jinak) 486 ustanovení o pracovním poměru sjednaném pracovní smlouvou. 487 Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr jsou institutem velmi úzce spoje- ným s emancipací pracovního práva z práva občanského a s koncipováním občanského zákoníku jako spotřebitelského kodexu. I po roce 1948 byla k výkonu jednorázových úkolů využívána smlouva o dílo, nový občanský zákoník však s účinností k 1. 4. 1964 tento institut nepřevzal. Občanský zákoník jako spotřebitelský kodex reguloval pouze speciální úpravu služeb (pro případ, že plnění poskytuje organizace občanovi) a občan- skou výpomoc (plnil-li občan občanovi). Občanský zákoník sice upravil též nepojme- novanou smlouvu, nicméně ta se v případě výkonu práce pro jiného použít nemohla pro deklarovanou novou a samostatnou povahu pracovněprávních vztahů. Usnesením ústředního výboru Komunistické strany Československa ze dne 22. ledna 1964 byl vytyčen úkol soustavného zvyšování úrovně služeb, oprav a zakázkových i jiných prací zlepšováním jejich kvality a pohotovosti. S odvoláním na toto usnesení nakonec schvá- lila vláda dne 3. března 1965 Zásady o uzavírání dohod o pracovní činnosti mezi soci- alistickými organizacemi a pracovníky (uveřejněné pod č. 19/1965 Sb.). Jako důvod je uveden zájem na zhospodárnění činností socialistických organizací a snaha získat další osoby pro práci v těchto organizacích. Mělo jít především o získání žen z domácnosti, důchodců a osob se změněnou pracovní schopností, kterým jejich úkoly při výchově dětí, zdravotní stav nebo pokročilý věk bránil zařadit se do práce v pracovním poměru. Zákoník práce 1965 převzal tuto úpravu dohody o pracovní činnosti a vedle ní upravil též nový smluvní typ, na jehož základě bylo možné konat jednorázové pracovní úkoly. 488 Stala se jí dohoda o provedení práce. 484 Bod 238 nálezu Ústavního soudu publikovaného pod č. 116/2008 Sb. 485 Po účely klasifikace teoretické by bylo vhodné se inspirovat v rozhodnutích polských soudů, které pova- žují jmenování, s nímž vyslovil budoucí zaměstnanec souhlas, za smlouvu a aplikují subsidiárně ustano- vení občanského zákoníku vztahující se na závazky. Viz rozhodnutí NS z 3. dubna 1997, III ZP 14/97 komentované in OSP 1997, č. 4, str. 397. 486 Slovo „jinak“ bylo obsaženo v ust. § 68 zákoníku práce 1965, není však již v ust. § 38 odst. 2 zákoníku práce. 487 Zákoník práce a předpisy související, str. 327. 488 Tak v důvodové zprávě k zákoníku práce 1965, k ust. § 232 až 239, Zákoník práce a předpisy související, str. 436. Stejně Kovařík, J.: K úloze pracovněprávního poměru a úpravě jeho vzniku v návrhu zásad zákoníku práce ČSSR, Praha, Svoboda 1966, str. 270.

97