SLP 02 (2013)

bylo upraveno, že smlouva o práci vznikne, zaváže-li se někdo konati za plat práci po nějaký čas. 476 České pracovní právo rozlišuje vedle pracovní smlouvy další tři právní úkony, kte- rými lze platně založit pracovněprávní vztah – jmenování, dohodu o provedení prá- ce a dohodu o pracovní činnosti. Judikatura identifikovala též tzv. faktický pracovní poměr, který vznikne, pokud nebyla platně uzavřena pracovní smlouva (zaměstnanec jmenován či sjednána dohoda o práci konané mimo pracovní poměr), fyzická osoba však již začala pro zaměstnavatele s jeho souhlasem pracovat. Ve faktickém pracov- ním poměru oběma účastníkům vznikají určité práva a povinnosti jako je např. právo na odměnu za vykonanou práci. Zaměstnanec ve faktickém pracovním poměru však není chráněn před skončením pracovního poměru. 477 ͭ. Rozlišení jmenování, dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti Nejprve několik slov ke jmenování a dohodám o práci konané mimo pracovní po- měr, jejichž odlišnost od pracovní smlouvy je více než sporná. Zákoník práce upravuje jmenování jako právní úkon zakládající pracovní poměr. 478 Jmenování je tedy práv- ní skutečnost. 479 Dle pracovněprávní doktríny není jmenování dvoustranným úko- nem – smlouvou, 480 což ostatně potvrdil též Nejvyšší soud. 481 Dle judikatury není jmenování ani smlouva označená jako „pracovní“ uzavřená se zaměstnancem, který je v okruhu jmenovaných zaměstnanců. 482 V případech, kdy právní úprava stanoví vznik pracovního poměru jmenováním, kogentní povaha zákoníku práce vylučuje založení pracovního poměru pracovní smlouvou. 483 Jmenování však není ani jednostranným právním úkonem ve smyslu občanského zákoníku, protože jednostranný projev vůle zaměstnavatele, resp. osoby, která je oprávněna jmenovat, nemůže být účinný, pokud zaměstnanec nebude se vznikem pracovního poměru souhlasit (zásada svobody práce). Jmenování je tak obtížné zařadit do občanskoprávní klasifikace právních skutečností, právních úkonů. Podle názoru Ústavního soudu lze dovodit, že prostřednictvím za- 476 Tisk 425, Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937. 477 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 1998, sp. zn. 21 Cdo 11/98. K srovnatelnému přístupu jihoafrického the Labour Appeal Court v případě, kdy druhem sjednané práce bylo poskytování sexuál- ních služeb (prostituce) srov. Kylie v CCMA and others, věc č. CA 10/08, (2008) 29 ILJ 1918 (LC). 478 Základní (a v podstatě též jediný) rozdíl mezi právy a povinnostmi jmenovaného a nejmenovaného zaměstnance spočívá v možném odlišném způsobu skončení pracovního poměru, což bylo ale nako- nec formou pozměňovacího návrhu umožněno též u nejmenovaného vedoucího zaměstnance, který je v první či druhé linii vedení. Srov. ust. § 73 odst. 3 zákoníku práce. 479 Srov. Zákoník práce a předpisy související, str. 327 nebo např. bod 244 nálezu Ústavního soudu publi- kovaného pod č. 116/2008 Sb. 480 Srov. např. Bělina in Bělina, M. a kol.: Zákoník práce, komentář k ust. § 33, bod 3. Dále např. rozsudek

Nejvyššího správního soudu ze dne 27. července 2006, čj. 2 Afs 173/2005-69. 481 Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2339/2003 (Soubor, sv. 28, C 2326). 482 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2339/2003. 483 Tak rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 512/2001 (Soubor, sv. 15, C 1100).

96