SLP 02 (2013)

ͭ. Odlišení práce odsouzeného od výkonu závislé práce Z povahy věci je zřejmé, že výkon práce ze strany odsouzených není možné považo- vat za výkon závislé práce, jak je tento vymezen v ZP. Jak ostatně konstatoval Ústavní soud: „ …odsouzení zařazení do práce ve výkonu trestu odnětí svobody nejsou účastníky trhu práce a nelze je považovat za zaměstnance ve smyslu pracovněprávních předpisů… “ 572 Jedním ze základních rozdílů je povinnost [nikoliv právo, a to ani ve smyslu práva na zaměstnání, srov. ust. § 25 odst. 2 písm. b) zákona o zaměstnanosti] odsouzené- ho pracovat. Absentuje zde zásada svobody práce či konkrétněji zásada dobrovolnosti vzniku pracovněprávního vztahu (čl. 9 odst. 2 Listiny). Dle ust. § 29 odst. 1 ZVTS je odsouzený, který byl zařazen do práce, povinen pracovat, pokud je k práci zdravotně způsobilý. Byť je nutno zdůraznit, že existuje též kategorie odsouzených, kteří jsou tzv. trvale pracovně nezařaditelní a u nichž se tedy pracovní povinnost neuplatní. Jedná se dle ust. § 69 odst. 1 ZVTOS o odsouzeného: – který je starší 65 let, pokud sám nepožádá o zařazení do práce, – který byl uznán invalidním ve třetím stupni, nebo – jehož zdravotní stav neumožňuje trvalé pracovní zařazení. Hlavním kritériem při zařazování k výkonu práce není dosažení plné zaměstnanosti odsouzených, ale vzhledem k jejich statusu (tj. výkon trestu odnětí svobody) bezpeč- nost. 573 Proto je též zařazení k výkonu určitých prací zakázáno ex lege. 574 Mezi další zá- kladní rozdíly patří způsob zařazení k výkonu práce. Děje se tak na základě rozhodnutí ředitele věznice. Tímto rozhodnutím vzniká pracovněprávní vztah. Odlišnosti existují též v průběhu trvání pracovněprávního vztahu a při jeho skonče- ní. ZVTOS např. stanoví v ust. § 32 odst. 2, že do pracovní doby se nepočítá úklidová a další obdobná činnost potřebná k zajištění každodenního provozu věznice, kterou provádějí zpravidla všichni odsouzení, a pracovní terapie, pokud je součástí programu zacházení; tyto práce jsou odsouzení povinni provádět bez nároku na pracovní odmě- nu a nesmějí být nařízeny na úkor doby nutné k odpočinku odsouzených. Odsouzeným přísluší odměna podle vykonané práce, její výše je však stanovena právním předpisem. Dle nařízení vlády č. 365/1999 Sb. o výši a podmínkách odmě- ňování odsouzených osob zařazených do zaměstnání ve výkonu trestu odnětí svobody 572 ÚS usnesení sp. zn. IV. ÚS 27/07. Dále např. Stanovisko veřejného ochránce práv ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 1773/2007/VOP/PM. 573 Proto např. u osob odsouzených k doživotnímu trestu stanoví Řád o výkonu trestu odnětí svobody, že tyto osoby vykonávají trest zásadně v oddělení se zesíleným stavebně technickým zabezpečením. Slovo zásadně připouští v praxi výjimky, kdy osoby odsouzené k doživotnímu trestu mohou být v rámci dob- rého chování a za zdárné plnění programu zacházení zařazeny na pracoviště mimo vyčleněné cely. 574 Např. práce s výbušninami. Jestliže by odsouzený při práci přicházel do styku s omamnými a psychotrop- ními látkami nebo jedy anebo s jinými látkami, které mohou vyvolat zvýšené nebezpečí újmy na zdraví nebo škody na majetku, ukládá zákon zajistit nad odsouzeným zvýšenou kontrolu. Též v případě od- souzených platí zákaz některých prací pro odsouzené ženy a mladistvé tak, jak je stanoven zvláštními pracovněprávními předpisy.

115