SLP 02 (2013)

agenturní zaměstnanec přidělen k další agentuře práce, která by jej následně přidělila k uživateli, by nejen odporovalo veřejnoprávnímu předpisu (ust. §14 odst. 1 písm. b) a ust. § 66 zákona o zaměstnanosti), ale především by zcela popíralo zásadu dobrovol- ného vzniku pracovněprávního vztahu (tj. právo uchazeče o zaměstnání sjednat smlou- vu pouze s tím subjektem, kterého si vybere). 605 Agenturní zaměstnanec by v takovém případě byl nucen sloužit agentuře práce, která by nebyla zaměstnavatelem ani de iure (tou by zůstala původní agentura práce), ani de facto (tím by byl uživatel). Ve své pod- statě by se jednalo o nucenou práci zakázanou čl. 9 Listiny základních práv a svobod. Plnění spočívající v dočasném přidělení agenturních zaměstnanců by proto mu- selo být upraveno jako tzv. plnění dílčí. Podstatou dílčích závazků je jejich složení z několika závazků samostatných. Každá z agentur práce by byla rámcovou dohodou vázána pouze k určitému dílu (tj. k přidělení svých agenturních zaměstnanců k uživa- teli). Pokud by šlo o aktivní dílčí závazky, měl by každý ze spoluvěřitelů samostatnou pohledávku a dlužník vůči každému z nich samostatný dluh. Dílčí závazky jsou totiž ve skutečnosti zcela samostatné a jejich zařazení do kategorie společných závazků je odůvodněno pouze tím, že je váže společný prvek – v našem případě zprostředkování agenturních zaměstnanců k jednomu určitému uživateli. Služby poskytované agenturou práce jiné agentuře práce, byť pro její zaměstnance (jako je doprava, ubytování či svoz zaměstnanců), jsou služby poskytované agenturou práce jinému hospodářskému subjektu, který se vůči agentuře práce nenachází v pra- covněprávním vztahu. Nejedná se tedy o péči zaměstnavatele o (své) zaměstnance. Postavení agentury práce poskytující tyto služby se neliší od jiných subjektů na pří- slušném trhu služeb (např. dopravních společností), a není zde proto důvod pro ome- zování vůle smluvních stran. Agentura práce proto může zajistit splnění svých povin- ností poskytovat cestovní náhrady svým agenturním zaměstnancům prostřednictvím úplatných služeb třetího subjektu (v našem případě jiné agentury práce). Pokud jde o přímou intervenci jiné agentury práce (dále pro názornost „agentura práce A “) vůči agenturním zaměstnancům přistupující agentury práce, pak je nutno mít na paměti, že agenturnímu zaměstnanci může ukládat pracovní úkoly, organizovat, řídit a kont- rolovat jeho práci pouze uživatel či jejich vlastní zaměstnavatel (přistupující agentura práce). Jak uživatel, tak mateřská agentura práce mohou sice k provedení některých úkolů zmocnit jiný subjekt, nesmí se však vytratit ryze osobní vztah zaměstnance a za- městnavatele. 605 Nutno poznamenat, že česká judikatura k tomuto problému chybí. Odkázat lze na závěry Nejvyššího soudu USA srov. Otazníky kolem smlouvy o smlouvě budoucí a smlouvy přípravné in Práce a mzda, 2009, č. 7, ročník 57, str. 17-21. Neradostnou ukázkou české reality je případ zahraničních agenturních zaměstnanců pro lesní práce, kteří byli de facto dodáváni agenturou práce skrze dalšího zprostředkovatele uživateli. Srov. zejména J. Jiřička na idnes http://zpravy.idnes.cz/kauza-vykoristovanych-stromkaru-vazne-podezrele-firmy- -brzdi-vysetrovani-16r-/domaci.aspx?c=A111205_174914_domaci_jj (Cit.: 26. 6. 2012), http://www.opu. cz/cz/article/88 (Cit.: 20. 8. 2012). Dále k domácím zaměstnancům http://zpravy.idnes.cz/cesi-vykoristuji- -sve-uklizecky-a-kucharky-z-ciziny-fhi-/domaci.aspx?c=A120321_093905_domaci_jj (Cit.: 20. 8. 2012).

124