SLP 02 (2013)

ÚVOD Výkon závislé (nesamostatné) práce a jeho vymezení stálo v centru pozornosti již v době zrodu moderního pracovního práva, jak lze vidět např. v díle Heinze Pottohoffa. Obvykle sice nebyla otázka kladena přímo, co se rozumí nesamostatnou (závislou pra- cí), ale nepřímo, kdo je zaměstnancem či zaměstnavatelem? Avšak též odpověď na tuto otázku byla skryta v poznání definičních znaků nesamostatné práce. Zaměstnancem byl ten, kdo konal závislou práci a zaměstnavatel ten, kdo výkon takovéto práce při- jímal. Skrze pojem nesamostné (závislé) práce či nepřímo prostřednictvím pojmů zaměstnanec či zaměstnavatel byla vymezena působnost pracovního práva. Pracovní poměr se postupně stal nejen základním a nejdůležitějším vztahem, v jehož rámci do- cházelo k výkonu práce, 1 ale rovněž základním kamenem sociální ochrany pokytované pracujícím. 2 Celosvětovou se tak též stalo rozlišování výkonu závislé, resp. nesamo- statné práce. I v tomto novém globálním významu si však zachovalo vymezení závislé práce svůj neopominutelný význam, zůstalo klíčové pro poskytnutí, nebo odepření sociální ochrany garantované pracovním právem 3 i dalšími právními odvětvími, ze- jména právem sociálního zabezpečení (především zabezpečení v nezaměstnanosti a při pracovních úrazech). 4 Nezbytné vstupní analýze pojmu pracovní právo a jeho předmě- tu je věnována první kapitola této knihy. Se společenským, vědeckým a hospodářským pokrokem a po zkušenostech z ce- losvětových konfliktů došlo k rozvoji ochranné funkce pracovního práva, což byl je- den z významných impulsů pro změnu chápání závislé práce, a to zejména v nových, omezených, limitech nařizovacího práva zaměstnavatele a jeho nadřízeného postavení. 5 Přestože pracovní poměr zůstává i dnes základní formou, v jehož rámci dochází k vý- konu závislé práce, v důsledku celé řady faktorů jako je zejména globalizace světo- 1 Casale, G. (ed.): The Employment Relationship, A Comparative Overview, International Labour Office, Hart, Geneva 2011, str. 5 a násl. Dále srov. Zelená kniha Komise COM (2006) 708 final, str. 10 až 13. 2 Bod 3 preambule Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 198 o pracovnímpoměru (dále „Doporučení“). 3 Tak lze např. poukázat na rozlišování „empregado“ a „trabalhador automo“ v Brazílii [zpráva JF Siqueira Neto: Informe Sobre as Situaçoes de Trabalho e de Proteção dos Trabalhadores no Brasil (Geneva, OIT 1998, str. 7)], „situations mixtes“ ve Francii (livres VII a čl. L 751-1), „lavoratore subordinato“ a „lavoratore autonomo“ v italském právu (srov. zákon č. 533/1973, který novelizoval čl. 409 italské- ho občanského soudního řádu), „Arbeitnehmer“ a „freier Dienstvertrag“ v Německu (srov. ust. § 12a Tarifsvertragsgesetz, § 5 Arbeitsgerichtsgesetz, § 2 Bundesurlaubsgesetz či § 1 Beschäftigtenschutzgesetz) a „employee“ a „self-employed contractor“ ve VB (zejména ust. § 230 odst. 3 ERA 1996, ust. § 54 NMWA 1998 a ust. § 2 WTR 1998), Austrálii, USA, JAR či Kanadě [poukázat lze na rozhodnutí Carter v Bell and Sons (1936) OR 290 (CA) (QL)]. Koncepce závislé práce, resp. pracovního poměru lze nalézt též v Japonsku, Číně (srov. čl. 16 čínského Zákona o práci a čl. 3 návrhu zákona o smluvním pracovním právu) či Indii (srov. čl. 2 the Industrial Disputes Act 1947). 4 Též Nogler, L.: The Concept of Subordination in European and Comparative Law, University of Trento, Italy, 2009, str. 85. 5 Srov. myšlenky Lotmara a Gierkeho o odlišnosti zaměstnance a práce, kterou je dlužen. Von Gierke, O.: Dauernde Schuldverhältnisse, JJDBR, 64, 1914, str. 409 a Lotmar, P.: Der Arbeitsvertrag nach dem Privatrecht des deutschen Reiches, I, Leipzig, 1902, str. 7.

11