SLP 02 (2013)

vých trhů, rychlá ekomonická integrace, pokračující rozvoj vědy a techniky a radikální změny v možnostech organizace práce a výrobních postupů jsme dnes postaveni před zásadní změny ve způsobu vykonávání práce. 6 Z důvodu úspory nákladů jsou zaměst- navatelé nuceni svěřit některé vysoce specializované nebo doplňkové činnosti jako je marketing, účetnictví či péči o klienty jiným specializovaným subjektům (tzv. horizon- tální outsourcing) či některé úkoly provádět prostřednictvím „levnějších“ subdodava- telů. 7 Tyto „relativní kontrakty“, jak se v praxi někdy též pro svůj doplňkový charakter ale též rostoucí význam a četnost nazývají, umožňují zaměstnavatelům lépe omezovat riziko plynoucí jednak z obtížně předpověditelného vývoje trhu, jednak z neustálého tlaku na snižování ceny práce (tj. obcházet pracovněprávní ochranu i nákladnost ply- noucí z daňových předpisů a předpisů práva sociálního zabezpečení). Příklady jako agenturní zaměstnanci, dočasně přidělení zaměstnanci (v rámci koncernu), zaměst- nanci pracující na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, profesionální sportovci či osoby konající tzv. ekonomicky závislou samostatnou výdě- lečnou činnost (často se jedná o závislost na jednom významném klientovi) 8 prokazují, že před důsledky globalizace potřebují chránit nejenom zaměstnanci ve standardním pracovněprávním vztahu – pracovním poměru. 9 Recentní rozkvět ekonomicky samostatné výdělečné činnosti, někdy též nazývané samostatnou výdělečnou činností druhé generace, není zdaleka jen zahraničním pro- blémem. Dle dostupných statistických údajů Eurostatu přestavovalo v roce 2007 v kaž- dém členském státě z celkového počtu samostatně výdělečně činných osob cca. 50% samostatně výdělečně činné osoby, které nezaměstnávají žádné zaměstnance. V České republice, Litvě, Portugalsku, Slovensku a VB byl tento počet dokonce vyšší (70% a více). Vezmeme-li v úvahu ekonomické a sociální změny, které vysvětlují vznik no- vých forem samostatně výdělečné činnosti, a zkušenosti zemí, které tyto nové formy samostatně výdělečné činnosti regulovaly, můžeme předpokládat, že velmi výrazná část této skupiny ekonomicky výdělečného obyvatelstva pracuje v situaci faktické ekono- 6 Menghini, L.: Subordinazione e dintorni: itinerari della giurisprudenza, 1998, č. 21 Quaderni di Dritto del Lavoro e delle Relazioni industriali, str. 224. 7 Jedná se hierarchické vztahy na trhu, kdy významný klient je schopen vnutit svým subdodavatelům své standardy výroby, definovat jejich vstupy i výstupy a konečně přenést na ně rizika plynoucí z negativního vývoje na trhu. 8 K tomu zejména Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Nové tendence v oblasti samostatné výdělečné činnosti: specifický případ ekonomicky závislé samostatné výdělečné čin- nosti (stanovisko z vlastní iniciativy), 2011/C 18/08. Dále lze odkázat na zpávu EIRO Self-employed workers: industrial relations and working conditions (Osoby samostatně výdělečně činné: průmyslové vazby a pracovní podmínky), 2009. 9 K tomu zejména bod 5 usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. 7. 2007 o modernizaci pracov- ního práva s cílem čelit výzvám 21. století (on modernising labour law to meet the challenges of the 21st century) 2007/2023(INI) Dokument je dostupný http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc. do?pubRef=-//EP//TEXT%20TA%20P6-TA-2007-0339%200%20DOC%20XML%20V0//EN (Cit.: 10. 7. 2012).

12