SLP 02 (2013)

mické závislosti. V roce 2010 činil v České republice počet podnikatelů bez zaměst- nanců 658.300, což je 17,7% z celkového počtu zaměstnaných osob. 10 Na mezinárodních i národních diskusních fórech 11 se tak stále více zdůrazňuje sna- ha adekvátní právní reakce na tyto společenské a ekonomické změny. 12 Tyto požadavky jsou kromě výše uvedeného odůvodněny globalizováním národních přístupů k vyme- zení závislé práce, jak prokazuje příběh institutu vysílání pracovníků k nadnárodnímu poskytování služeb, 13 volby práva, 14 jakož i neutěšená situace neohlášených (nelegálních) migrantů. 15 Proto zejména specializovaná organizace OSN Mezinárodní organizace práce (MOP) dlouhodobě diskutovala potřebu mezinárodní spolupráce při vymezení definičních znaků závislé práce, resp. pracovního poměru. Mezinárodní pomoc se materializovala do podoby Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 198 o pra- covním poměru, neboť „ there is a role for international guidance to Members in achieving this protection through national law and practice, and that such guidance should remain relevant over time …“ 16 Mezinárodní přístup k vymezení závislé práce je zohledněn nejen 10 V roce 1993 se jednalo o 308.200 osob, což činilo 9,3% z celkového počtu zaměstnaných osob. Více ČSU Výběrové šetření pracovních sil zde http://www.czso.cz/cz/cr_1989_ts/0501.pdf (Cit. 4. 10. 2012). Srov. též http://www.podnikatel.cz/clanky/pocet-podnikatelu-mpo-statistiky/ (Cit.: 4. 10. 2012). 11 Z poslední doby lze např. poukázat na hlavní téma mezinárodní vědecké konference pořádaná PF MU v Brně, PF UK v Praze, PF ZCU v Plzni, Ústavem státu a práva AV ČR a Společností pro pracovní právo a právo sociálního zabezpečení, která se konala 3.-5. řijna 2012. Tímto tématem byla „Závislá práce a její podoby.“ 12 K situaci v MOP srov. Casale, G. (ed.): The Employment Relationship, A Comparative Overview, International Labour Office, Hart, Geneva 2011, str. 30. 13 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb sama nevymezuje, kdo se rozumí vyslaným zaměstnancem. Určení obsahu tohoto pojmu je přenecháno členským států EU, resp. EHP a Švýcarsku, což v praxi výrazně snižuje úro- veň ochrany vyslaných zaměstnanců. Může tak totiž docházet k situacím, kdy je určité fyzické osobě prá- vem jednoho členského státu přiznán status zaměstnance, zatímco jiný členský stát tuto fyzickou osobu za zaměstnance nepovažuje. Českým a slovenských příkladem by mohli být právě zaměstnanci pracující na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Poukázat lze na podobný problém u dříve platné směrnice č. 96/34/ES, směrnice č. 97/81/ES a 99/70/ES. 14 Smluvní strany mohou být v pokušení zvolit jako rozhodné takové (pracovní) právo, jenž umožní osobu konající závislou práci zbavit ochrany vyplývající z rozhodné pracovněprávní úpravy. Neboť jak rozhodl BAG ve známém rozsudku ze dne 24.8.1989, smysl absolutních kogentních norem není například hájit zájmy zaměstnance proti neodůvodněné výpovědi. DB 1990, str. 1666 a násl. Naopak italský Nejvyšší soud odmítl aplikovat zahraniční právo právě proto, že neobsahovalo rozumná omezení práva zaměst- navatele dát výpověď z pracovního poměru. Rozsudek Corte di Cassazione č. 10215 z 4. 5. 2007. Více Nogler, L.: The Concept of Subordination in European and Comparative Law, University of Trento, Italy, 2009, str. 15. 15 Srov. International Labour Office Report VI Decent Work in the formal economy – Sixth item on the agenda, Geneva, June 2002, str. 45. 16 Preambule Doporučení, bod 8.; v českém překladu – existuje zde potřeba pro mezinárodní instruktivní pomoc pro členy, aby bylo zajištěno dosažení ochranné funkce pracovního práva prostřednictvím národ- ního práva a praxe, a tato potřeba bude zřejmě trvat po určitou dobu.

13