SLP 02 (2013)

IX. SOUKROMOPRÁVNÍ I VEŘEJNOPRÁVNÍ ÚPRAVA Proces kodifikace pracovního práva v 50. a počátkem 60. let minulého století setřel tradiční rozdíly mezi soukromoprávní úpravou výkonu práce a úřednickým či služeb- ním právem. 615 Důkazem toho jsou nejen velmi široké definice pracovního práva dle české školy (blíže kapitola Pracovní právo), ale též konkrétní znění právních předpisů a judikatury. 616 Tak především ust. § 3 ZP stanoví, že závislá práce může být též ko- nána na základě zvláštních právních předpisů, za které v poznámce pod čarou pova- žuje zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále „zákon o příslušnících“) a zákon č. 218/2002 Sb., službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (dále „služební zákon“). Právní úprava postavení státního civilního (neozbrojeného, tzn. bezpečnostní, pořád- kovou či vojenskou službu nekonajícího) úřednictva má přitom v českých zemích dlou- hou historickou tradici vinoucí se od 18. století, počátků racionalistického státu za osví- censké vlády Marie Terezie a zejména Josefa II. Z našeho hlediska je nutné vyzdvihnout veřejnoprávnost této úpravy. S tím se lze setkat již u dvorských radů, kteří nahradili dosavadní dvorské úředníky v souvislosti se zřízením Spojené česko-rakouské dvorské kanceláře v roce 1762. 617 Veřejnoprávní povaha tohoto vztahu vyplývala především z ve- řejnoprávního poměru vznikajícím nejprve mezi úředníkem a panovníkem, který se ná- sledně v 1918 přeměnil ve vztah k depersonifikovanému státu. 618 Státní úředníci se jako zaměstnanci v bezprostřední veřejné správě, osoby ve státní službě, placené ze státního rozpočtu, podíleli na výkonu státní správy. 619 Pokud se jedná o příslušníky ozbrojených 615 Služební pragmatika platila na území dnešní České republiky až do roku 1950, kdy byla nahrazena záko- nem č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců, a zákonem č. 67/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů (soudcovský zákon). Nová koncepce nerozlišovala veřejnoprávní a soukromoprávní zaměstnavatelské poměry a státní služba se považovala za zvláštní druh zásadně jednotného pracovního poměru. Pro obsah služebního po- měru platily obecné zákony a zákony o státních zaměstnancích tvořily zvláštní úpravu jen určitých aspektů pracovního (služebního) poměru. S účinností od 1. 1. 1966 přijetím zákoníku práce byla i tato zvláštní právní úprava zrušena a i zaměstnanecké vztahy zaměstnanců ústředních státních orgánů, obcí i jiných správních úřadů se staly vztahy pracovněprávními (s výjimkou zvláštních zákonů o služebním poměru pří- slušníků ozbrojených sil). Více Kahle, B. in Bělina, M. a kol.: Pracovní právo, 5. doplněné a přepracované vydání, Praha, C.H. Beck, 2012, str. K tradiční vazbě na soukromoprávní smlouvu srov. Nogler, L.: The Concept of Subordination in European and Comparative Law, University of Trento, Italy, 2009, str. 41. 616 Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. července 2006, čj. 2 Afs 173/2005-69. V zahra- ničí, zejména Německu, Rakousku ale též Itálii se objevuje v úřednickém právu podobný trend. Mimo Evropu lze poukázat na judikaturu jihoafrického Ústavního soudu, jenž status zaměstnance přiznává vojákům. Srov. Sandu v. Minister of Defence and Another 1999 (4) SA 469 (CC). 617 Viz Hattenhauer, H.: Geschichte des Beamtentums, (Handbuch des öffentlichen Dienstes Bd. 1), Köln- Berlin-Bonn-München:Heymann 1980, str. 49. 618 Šouša, J. Vývoj právní úpravy státních civilních úředníků od 18. století do roku 1938 v českých zemích, disertační práce, Praha, UK PF v Praze, 2011, str. 409 a násl. 619 Viz Hendrych, D. a kolektiv, Správní právo. Obecná část, 3. rozšířené vydání, C.H. Beck, Praha 2003, str. 420.

128