SLP 02 (2013)

seznámí sami s novou úpravou), 698 kterou lze za použití logického argumentu a maiori ad minus rovněž na ostatní státní zaměstnance. I zde by tedy bylo sladění právní úpravy ostatních státních úředníků a soudců nejvýše vhodné. Nedostatek lze vidět i z hlediska systematiky dělení veřejných zaměstnanců, které osnova zákona o úřednících přináší. Namísto, aby osnova vedla v základních princi- pech analogii s jinými kategoriemi státních zaměstnanců – např. soudci (definitiva, odpovídající plat a právní ochrana) či příslušníky ozbrojených sborů a vojáky, spojuje regulaci státního úřednictva s úředníky územní samosprávy, aniž by akcentovala rozdí- ly v organizačním zařazení, úloze, právní úpravě, náplni práce a tím i požadavcích mezi oběma skupinami zaměstnanců veřejné správy. Konečně dalším důležitým prvkem osnovy má být odpolitizování státní správy. Zde lze upozornit hlavně na nedopracovanost a koncepční neujasněnost návrhu, nicméně, protože se jedná o otázku, která není čistě právní, ponecháme ji zatím bez podrobněj- šího komentáře. ͳ. Zhodnocení stávajícího přístupu Chápání služebního poměru jako dílčí modifikace pracovního poměru je nejenom teoreticky nepřesné, ale hlavně v praxi nežádoucí. Vede totiž nejen k nedostatečné lo- ajalitě, ale především ke ztrátě motivace ke kvalitnímu výkonu služby veřejnosti. Jako jednoznačně nevyhovující se tak ukázalo stávající řešení, kdy zákoník práce a služební zákon navyšují státnímu neozbrojenému úřednictvu povinnosti, aniž by došlo k urči- tému vyvážení (vybalancování) prostřednictvím zvýšených práv či zvláštních výhod. Spojí-li se tento stav s nedostatečným (stagnujícím) odměňováním, nelze se divit pře- vládající deziluzi a nízké efektivitě práce státního úřednictva. Zkušenosti z podnika- telské sféry prokazují, že špatně motivovaný tým spolupracovníků nebude dosahovat nadprůměrných výsledků. Od nové právní úpravy se očekává zkvalitnění české státní služby, což ostatně bylo již jednou z podmínek přijetí České republiky do Evropské unie. Za stávající situace, kdy státní zaměstnanci jsou účastníky pracovního poměru k určitému úřadu – organi- zační složce státu znemožňuje efektivní centrálního řízení personální politiky oproště- né od stranických vlivů. Dochází tak nejen k nekoordinovanému náboru nových úřed- níků za nejasných nekoordinovaných kritérií výběru, ale též absentuje program jejich centrálně řízené odborné přípravy a dalšího vzdělávání. To je např. zvlášť nebezpečné u inspekce práce, která tak stěží může plnit funkci erudovaného odborného dozorového orgánu. Není ani zajištěna stabilita, mobilita dle potřeb státu ani větší flexibilita stát- ních zaměstnanců. Proto nepřekvapí, že dle odborných studií Mezinárodního úřadu práce v Ženevě i Střediska evropských studií vede tento stav k neúčinnému využívání personálu a k tomu, že česká státní správa neláká prvotřídní kvalifikované odborníky. 698 Viz vyjádření v tomto smyslu ohledně seznámení se s zákonem č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník v diskuzi JUDr. Tomáše Lichovníka, prezidenta Soudcovské unie na přednášce „Co se děje v české jus- tici“, konané dne 24. 10. 2012 na PF UK.

145