SLP 02 (2013)

ce. Ta neměla mít původ pouze v obligačním právu (zejména Gierkova koncepce per- sonenrechtliches Gemeinschaftsverhältnis). 712 Nabízí se proto otázka, zda se skutečně i dnes de lege lata vznikem pracovněprávního vztahu rodí úzký osobní vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem; 713 natolik osobní, že nelze strpět, aby takový vztah existoval mezi manžely či registrovanými partnery. 714 Nebo zda i česká platná úprava přistoupila na jeho ryze kontraktační pojetí. 715 Služební smlouva v pojetí OZO obsahovala po římskoprávním vzoru locatio conduc- tio operarum závazek konat po určitou dobu pro jiného služby za odměnu. 716 Jednalo se o smlouvu konsensuální, úplatnou, jejímž předmětem byl výkon práce v cizí sfé- ře hospodářské, sjednání zpeněžení a získání pracovní síly. 717 Proces vyčleňování se smlouvy pracovní jako samostatně upraveného smluvního typu ve zvláštních právních předpisech byl v Německu a posléze též jinde spojen s uvědomováním si skutečnosti, že ani člověk ani jeho pracovní síla nemohou být považováni za možný předmět ná- jmu či pachtu. 718 Proto je na místě podrobit nejprve osobní znak stručné historické analýze. Následuje pojednání o osobním prvku v platné právní úpravě, třetí oddíl se zabývá legitimitou zákazu vzniku a existence pracovněprávního vztahu mezi manžely a registrovanými partnery. ͭ. Historický exkurz K vývoji osobního prvku ve vztazích týkajících se výkonu nesamostatné práce před počátky moderního pracovního práva se odkazuje na výklady podané v kapitole III. v částech věnovaných středověkému právu a úpravě nájmu pracovní síly v ABGB, resp. OZO. K úpravě v OZO lze doplnit, že poměrně záhy soudy judikovaly, že zaměst- nanec není osobně odvislým od zaměstnavatele (tak jako v době feudální). 719 Nadále byl sice zaměstnanec z dogmatického hlediska považován za osobu právně závislou 712 Adomeit, K.: Der Dienstvertrag des BGB und die Entwicklung zum Arbeitsrecht, NJW, 1996, str. 1710. K anglickému pojetí osobního vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem Hay, D.: England, 1562– 1875, Tle Law and Its Uses, in Hay, D.; Craven, P. (eds.): Masters, Servants and Magistrates in Britain and the Empire, 1562-1955, Chapel Hill-London, 2004, str. 59 a násl. 713 Osobním prvkem se přitom rozumí ryze osobní práva a povinnosti, jejichž výkon nelze převést či po- stoupit jinému subjektu. Dále se jedná o práva a povinnosti, které sice vznikají smluvním stranám, nesouvisí však přímo s výkonem sjednané práce a nemají ani ryze obligační základ (jejich původ je často možno nalézt v právu rodinném). 714 Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 2045/2006, že práva a povinnosti z pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu nepatří do společného jmění zaměstnance/zaměstnankyně a jeho/ její manželky/manžela. Dále též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4028/2009. 715 Z hlavních zastánců smluvního pojetí pracovního poměru lze uvést autority jako Lotmar, L. Mengoni, G. Giugni, G. Lyon-Caen a F. Gamillscheg. 716 Ke znakům služebního poměru viz např. Nejvyšší správní soud rozhodnutí sp. zn. Rv I 1237/25, Vážný VII.b, 1925, str. 1633 či rozhodnutí sp. zn. 35050/28, Boh. F 5095/1930. 717 Tak rozhodnutí Nejvyššího soudu Rv II 767/26, Vážný C 6585. 718 Viz Richardi, R., Fischinger, Philipp S.: Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch mit Einführungsgesetz und Nebengesetzen, Berlin, Sellier/De Gruyter 2011, str. 11. 719 Např. rozhodnutí Nejvyššího soudu Rv I 795/27, Vážný C 7845.

148