SLP 02 (2013)

nebo k tomu povolaná osoba po dosažené vědomosti o překážce učinil nebo podle okolnosti mohl učiniti potřebná nařízení.“ Služební poměr zanikal smrtí zaměstnance, naopak smrt jeho zaměstnavatele tento účinek zpravidla neměla. Podle povahy a účelu služební (pracovní) smlouvy se buď jed- nalo o překážku dle ustanovení § 1155 OZO, nebo došlo k přechodu práv ze smlouvy na zaměstnavatelovy dědice. 724 Pokud by měl pracovní poměr končit smrtí zaměstnavate- le, 725 muselo to být ve služební smlouvě 726 výslovně smluveno. 727 Účinky smrti zaměstna- vatele na pracovní poměr se jinak posuzovaly dle povahy a účelu pracovního poměru. 728 Vedle prvku osobní (právní) závislosti týkající se především výkonu sjednané práce upravoval OZO pro určité kategorie zaměstnavatelů další osobní povinnosti. Intenzita osobního vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem tak nebyla ve všech přípa- dech stejná. Zvyšovala se postupně s pokračující délkou trvání pracovního vztahu. Osobitější charakter pracovního vztahu mohl dále vzniknout u zaměstnavatele jako fyzické osoby, který přijal zaměstnance do své domácnosti. Právě zde nalézáme po- zůstatek středověkého konceptu ochrany (péče o) zaměstnance. 729 Zaměstnavatel, který přijal zaměstnance do domácnosti a poskytoval zaměstnanci příjem, který byl hlavním zdrojem příjmů takového zaměstnance, měl při splnění dalších podmínek (stále ještě) povinnost poskytovat kromě peněžitých platů potřebnou výživu, lékařskou pomoc a potřebné léky 730 (srov. ust. § 1156 OZO). 731 Takový zaměstnavatel měl dále povinnost pečovat o obytnou místnost ke spaní a stravování zaměstnance. OZO měl 724 Viz Rouček, F.; Sedláček, J. a kol.: Komentář k čsl. obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, reprint Olomouc, Praha ASPI 2002, str. 272. 725 V zákoně se hovořilo o služebním poměru smluveném na dobu života některé osoby, termínem osoba se podle právní vědy rozuměl zaměstnavatel. Viz Rouček, F.; Sedláček, J. a kol.: Komentář k čsl. Obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, 5, str. 276. 726 Tak se tehdy nazývala pracovní smlouva. 727 Totéž vyplývalo z § 12 odst. 3 zákona č. 244/1922 Sb., kterým se všeobecně upravují právní poměry mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. 728 Srov. Krčmář, J.: Právo občanské, III. díl, Právo občanské, IV. doplňkové vydání, Praha, Nákladem knihovny věd právních a státních, 1947, str. 261. Dle ust. § 24 Čeledního řádu pro Čechy pominu- la smrtí hospodáře smlouva o službě pouze tehdy: „když v ní dědicové hospodářovi nechtějí setrvati. V takovém případě byli dědicové hospodářovi povinni čeledínovi nahradit mzdu a dohodnutou stravu, a to přiměřeně ke sjednané době dalšího trvání smlouvy o službě.“ Srov. Freudenfeld, F.; Kasanda, J.: Pracovní právo pro Čechy a Moravu, sv. 50, Pracovní právo Republiky československé, Praha, Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1938, str. 659. Přes změnu majitele závodu trval služební (pracovní) poměr i nadále, obě smluvní strany však si podržely právo na výpověď. Zákon o soukromých zaměstnancích upravoval v ust. § 51 odpovědnost předchozího zaměstnavatele vůči zaměstnanci pro případ takového předčasného skončení pracovního poměru. 729 Srov. např. Čelední řád pro Čechy ust. § 20. 730 Nejen předepsané léky, ale též léky podle zkušenosti nutné. Rouček, F.; Sedláček, J. a kol.: Komentář k čes- koslovenskému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi, reprint Olomouc, Praha ASPI 2002, str. 262. 731 Tyto povinnosti zaměstnavateli odpadly, pokud se stejných plnění zaměstnanci dostalo na základě sou- kromého pojištění.

150