SLP 02 (2013)

povahu subsidiárně působícího předpisu, který se uplatnil pouze při nedostatku spe- ciální úpravy. Vedle čeledních řádů (zde se odkazuje opět na výklad podaný v kapitole III.3.) též jiné speciální předpisy obsahovaly podrobnou úpravu odrážející osobní vztah zaměst- navatele a zaměstnance. Z hlediska obsahového se předně jednalo o předpisy chránící výlučnost služebního poměru (např. postih zaměstnance za uzavření služební smlouvy s několika zaměstnavateli či postih za bezdůvodné skončení služebního poměru), a to zejména též trestními postihy. 732 Tyto trestní sankce byly zrušeny teprve zákonem ze dne 17. října 1919, č. 571 Sb. z. a n., jímž se odstraňují pracovní a čelední knížky i trestnost bezdůvodného zrušení pracovního poměru. Modernější úprava převza- tá do předpisů po roce 1918 byla obsažena v zákoně o soukromých zaměstnancích. Ten v ust. § 29 chránil výlučnost služebního poměru zákazem soutěže a jiného za- městnání. 733 Dále lze rozeznávat úpravu povinnosti zaměstnavatele pečovat o ochranu života, zdraví, mravnosti a náboženského přesvědčení. 734 Povinnost péče se obvykle vztahovala též na jiné požitky (např. byt či stravu), které zaměstnavatel poskytoval. Zkracoval-li zaměstnavatel zaměstnance na těchto požitcích, např. poskytnutím ne- zdravého bytu, jednalo se o důležitý důvod pro zaměstnance ke zrušení pracovního po- měru. 735 Zaměstnanec měl povinnost prokazovat zaměstnavateli věrnost, poslušnost, úctu a slušně se chovat vůči němu i členům jeho rodiny. Osobní charakter se dále odrážel též v důležitých důvodech pro předčasné zrušení služebního (pracovního) poměru. Důležitým důvodem pro zaměstnance k vystoupení z pracovního poměru bylo, zdráhal-li se zaměstnavatel vyhovět zákonným povinnos- tem na ochranu života, zdraví nebo mravnosti zaměstnance; nebo ublíží-li zaměst- navatel jemu nebo příslušníkům jeho rodiny skutkem, poruší-li vůči nim mravnost, dopustil-li se hrubé urážky proti nim anebo odepřel-li chránit zaměstnance proti ta- 732 Srov. např. ust. § 79 až včetně 81, 86 a 99, odst. 4. živnostenského řádu, b) § 26, 27 a 52, odst. 2. záko- na z 28. července 1902, č. 156 ř. z., o pracovním poměru dělníků zaměstnaných při režijních stavbách a pomocných podnicích železnic, c) odst. 2., § 208 obec. zákona horního z 23. května 1854, č. 146 ř. z., a odst. 2., § 248 téhož zákona ve znění zákona z 3. května 1896, č. 75 ř. z., d) § 321 trestního zákona z 27. května 1852, č. 117 ř. z., a § 578 vojenského trestního zákona (cís. pat. ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z.). Ve věci trestnosti uzavření služební smlouvy s více zaměstnavateli srov. ust. § 4, 8, 32 a 33 prozatímního čeledního řádu pro hlavní město Prahu z 21. srpna 1857, č. 42 z. z., v § 4, 8, 31 a 32 če- ledního řádu pro Čechy ze 7. dubna 1866, č. 11 z. z., v § 5, 9, 31 a 32 čeledního řádu pro Horní a Dolní Slezsko z 25. Března 1867, č. 12 z. z. a v § 5, 9, 32 a 33 čeledního řádu pro Moravu z 2. května 1886, čís. 53 z. z. 733 Ust. § 29 odst. 1 Zákon ze dne 11. července 1934, č. 154 Sb. z. a n., o pracovním poměru soukromých úředníků, obchodních pomocníků a jiných zaměstnanců v podobném postavení (zákon o soukromých zaměstnancích): „ Zaměstnanec nesmí bez svolení zaměstnavatele vykonávati jiné zaměstnání nebo býti jak- koliv činný pro jiný podnik nebo na cizí účet. Rovněž nesmí bez svolení zaměstnavatele zúčastniti se zároveň se zaměstnavatelem téže soutěže. “

734 Tak např. ust. § 28 zákona o soukromých zaměstnancích. 735 Srov. Chyský, J.: Pracovní právo, Praha, Orbis 1950, str. 66.

151