SLP 02 (2013)

rá by mu pouze dočasně bránila ve výkonu práce. 761 Proto ostatně novela zákoníku práce vylučuje pro pracovněprávní vztahy použití ustanovení občanského zákoníku o společných závazcích a právech. Zaměstnanec má až na výjimky právo na přidělení práce (ust. § 13 odst. 3 ZP v redakci do 31. 12. 2012 a § 34b odst. 1 ZP v redakci do 1. 1. 2012), je-li mu práce přidělena, je povinen pracovat v souladu s pokyny nadří- zených [ust. § 301 písm. a) ZP]. Rozhodující není výsledek, kterého má být dosaženo, ale způsob, jakým je práce odváděna. Zaměstnanec je povinen pracovat podle svých sil, znalostí a schopností. Vedle povinnosti pracovat má zaměstnanec též povinnost nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele [ust. § 301 písm. d) ZP]. Osobní charakter pracovněprávního vztahu je podpořen širokým zákazem výkonu výdělečné činnosti shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele a možností sjednat konkurenční doložku. 762 České pracovní právo stále bohužel nezohledňuje dostatečně existenci koncernů a jiných hospodářských sdružení zaměstnavatelů. Tato skutečnost komplikuje jednak vysílání zaměstnance k výkonu práce do hospodářsky spojeného zaměstnavatele, jednak boj proti simulování existence více klientů, zákazníků v zájmu vyhnutí se klasifikaci vykonávané práce jako závislé (více kapitola Opatření k zastření výkonu závislé práce). Velmi inspirující je v tomto ohledu britská úprava sdružených zaměstnavatelů ( Associated Employers ) 763 Za spojené zaměstnavate se dle této úpravy považují ti zaměstnavatelé, kde jeden zaměstnavatel (ač formálně samostatný), je pří- mo či nepřímo ovládán jiným zaměstnavatelem, či oba tito zaměstnavatelé jsou přímo či nepřímo ovládání třetí osobou. K ovládání může dojít skrze smlouvu či prostřednic- tvím vlastnictví podílů. 764 Smrtí zaměstnance i zaměstnavatele pracovněprávní vztah zpravidla zaniká, u za- městnance bez výjimky, u zaměstnavatele v případě neživnostníka a poskytovatele zdravotnických služeb. 765 Zákoník práce ve znění novely ZP s účinností od 1. 1. 2012 opět změnil koncepci přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů. 766 Pokud 761 K odlišnému přístupu v některých evropských státech srov. Thematic Report 2009, Characteristics of the employment Relationship, str. 21. Dokument k dispozici na adrese uvedené v použité literatuře. 762 Shodně bod 13 pís. a) Doporučení. 763 Srov. The Employment Protection Act 1978, čl. 153 odst. 4. 764 K přípustnosti konstrukce spoluzaměstnavatelů se vyjádřil SD EU v rozsudku z 22. 5. 2008, C-462/06, Glaxosmithkline and Laboratories Glaxosmithkline v. Jena-Pierre Rouard. 765 Ust. § 342 odst. 1 ZP umožňuje nahrazení zaměstnavatele novým zaměstnavatelem (podmíněný zánik) pouze u základních pracovněprávních vztahů zaměstnavatelů živnostníků a od 1. 4. 2012 též u posky- tovatelů zdravotnických služeb. Zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) přitom nenovelizoval § 342 odst. 1 první větu, která i na- dále bude (chybně) výjimku připouštět pouze u živností. 766 V předmětném případě nelze nalézt legitimní důvod, proč by zaměstnanci živnostníků a poskytovatelů zdravotnických služeb měli být lépe chráněni než zaměstnanci jiných fyzických osob. Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů u pokračování v živnosti a pokračování v poskytování zdravot- nických služeb totiž není podmíněn ani množstvím zaměstnanců, ani charakterem práce konané pro zaměstnavatele – živnostníka či poskytovatele zdravotnických služeb. Třebaže je představitelné vyloučení přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů u určité kategorie zaměstnavatelů – fyzických

155