SLP 02 (2013)

smrtí zaměstnavatele pracovněprávní vztah nezaniká (živnostníci, poskytovatelé zdra- votnických služeb), trvá vždy nově alespoň 3 měsíců ode dne smrti zaměstnavatele. Tento časový úsek jako úsek, v němž má nebo může být právo vykonáno nebo právní úkon učiněn, lze považovat za lhůtu. Počítání času se řídí ust. § 122 občanského zá- koníku. Prohlásí-li oprávněná osoba, že pokračuje v živnosti, resp. v poskytování zdra- votních služeb, pracovněprávní vztah nezanikne (není proto možné nadále uvažovat o zpětné rekonstrukci pracovněprávního vztahu) a pokračuje i po uplynutí 3 měsíců od smrti zaměstnavatele. Zákon o zdravotních službách obsahuje v ust. § 27 odst. 3 speciální úpravu, která pokračovateli ukládá v poskytování zdravotních služeb pokra- čovat nejpozději do 60 dnů ode dne úmrtí poskytovatele. Protože nepeněžité závazky, v nichž je věřitelem nebo dlužníkem zaměstnanec, jsou vázány na osobu zaměstnance, nelze je převést na jiného. Nepeněžité pohledávky (prá- va) zaměstnance a zaměstnavatele (z jejich pracovněprávního vztahu) proto smrtí za- městnance zanikají. 767 Práva a povinnosti, které vznikly (odvozeně) ze základních pra- covněprávních vztahů, mohou přejít na jiného, jen jestliže v době smrti zaměstnance ještě trvaly a jestliže se projevují v podobě peněžitých práv (pohledávek) zaměstnance nebo zaměstnavatele. Novela zákoníku práce s účinností k 1. 1. 2012 do textu zákona doplnila ust. § 4b, kde vylučuje pro pracovněprávní vztahy použití postoupení pohledáv- ky. Zákoník práce 2006 nerevidoval důvody pro výpověď z pracovního poměru či oka- mžité zrušení pracovního poměru. Platná úprava tak stále nezohledňuje zavrženíhodné útoky spáchané smluvní stranou vůči druhé smluvní straně z důvodů nevztahujících se k vykonávané práci či útoky vůči členům její rodiny. K dílčímu posílení osobní povahy pracovněprávního vztahu přispěla novela ZP, která s účinností od 1. 1. 2012 umožnila zaměstnanci nepřejít v souvislosti s přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů na nového zaměstnavatele (nabyvatele), 768 resp. bránit se žalobou na podstatné zhoršení pracovních podmínek v souvislosti s přechodem práv a povinností z pracov- něprávních vztahů. 769 osob, nelze tak v právním státě činit nahodile či bezdůvodně. Rovnost v právech tak v tomto případě musí znamenat též rovnost v ochraně poskytované pracovním právem. Nutno na druhou stranu přiznat, že Ústavní soud při přezkumu ust. § 342 ZP paradoxně konstatoval, že nová právní úprava je z hledis- ka právní jistoty existence pracovněprávního vztahu jednoznačnější než text obsažený v právní úpravě předchozí (nález č. 116/2008 Sb., bod 232). Možná by změnil názor, kdyby viděl následný legislativní vývoj ust. § 342 ZP. Ústavní soud rovněž nevyhověl žádné z námitek uplatněných skupinou poslanců vůči ust. § 342 ZP, konkrétně šlo o porušení principu právního státu (čl. 1 Listiny), vlastnického práva 768 Nové ust. § 51a zákoníku práce zní: „Byla-li výpověď ze strany zaměstnance dána v souvislosti s přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů nebo přechodem výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, platí, že pracovní poměr skončí nejpozději dnem, který předchází dni nabytí účinnosti přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů nebo dni nabytí účinnosti přechodu výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů.“ 769 Za ust. § 339 se vkložil nový § 339a, který zní: „ 1) Byla-li výpověď zaměstnance podána ve lhůtě 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů nebo nabytí účinnosti pře- (čl. 11 Listiny), jakož i práva podnikat (čl. 26 Listiny), viz bod 234 nálezu. 767 Srov. rozsudek NS SSR ze dne 27. 3. 1980, sp. zn. 5 Cz 6/80 (R 44/1982).

156