SLP 02 (2013)

skončení pracovního poměru. 842 Nároků vznikajících zaměstnanci po skončení pra- covního poměru na základě kogentní úpravy se nebylo možné vzdát vůbec. Poněkud rozporuplná judikatura se vztahovala k možnosti vzdát se nároku na odměnu za práci. Nejvyšší soud dovodil, že se zaměstnanec může vzdát nároku na renumeraci za trvání pracovního poměru, ale pouze do budoucna. 843 Úprava platná do 31. 12. 2011 chránila zaměstnance v ust. § 19 odst. 1 ZP, který stanovil: „ Neplatný je právní úkon, kterým se zaměstnanec předem vzdává svých práv. “ Názorným příkladem aplikace této úpravy je dohoda, kterou spolu zaměstnanec a za- městnavatel uzavřeli, a na základě které zaměstnanec „přímo nepracoval“, nýbrž „byl tzv. doma a současně mu byl žalovanou vysloven souhlas k jinému pracovnímu po- měru“ s tím, že „součástí dohody byla odměna ve výši 60 %“. Ve shodě s projevem vůle smluvních stran Nejvyšší soud posoudil takovou dohodu jako v rozporu se záko- nem. 844 Nauka dovozovala na základě této úpravy, že zaměstnanec se může vzdát práv, které mu již vznikly, a sice dohodou (dle ustanovení § 574 občanského zákoníku) zaměstnance (věřitele) a zaměstnavatele (dlužníka). Ust. § 346c ZP přistoupilo k této ochraně a zásadním způsobem ji doplnilo. Zaměstnanec se s účinností od 1. 1. 2012 nemůže vůbec, tzn. ani v případě existujících práv vzdát práv na poskytnutí mzdy, platu nebo dalších obdobných plnění. Právní úkon, kterým by zaměstnanec zprostil zaměstnavatele této povinnosti by byl absolutně neplatný podle § 19 písm. d) ZP. V neposlední řadě lze poukázat na Pokyn D-285, v němž jako znak závislé činnosti Ministerstvo financí uvedlo okolnosti, že odměna za práci je vypočítána na základě délky pracovní doby nebo obdobným způsobem běžným při odměňování osoby v pra- covně-právním vztahu. 845 Pokyn D-285 ovšem vycházel i v tomto bodě z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, která se ani po vydání předmětného pokynu v tomto bodě nezměnila. 846 Jak čl. 28 a 9 Listiny, tak prosté právo stále brání tomu, aby zaměstnanec neměl právo na úplatu za odvedenou práci. Zakotvením ust. § 346c ZP došlo dokonce ke zpřísnění prostého práva. Úplatnost proto zůstává jednou ze základních charakte- ristik výkonu závislé práce, i když tento znak není v legální definici výslovně zmíněn. Kontrolní praxe sice poněkud pokrytecky uvedené legislativní změny využila, 847 jedná se totiž o překvapivé zdůvodnění i s ohledem na dřívější rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce vydaná v témže měsíci roku 2012. 848 842 Srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu Rv I 602/36, Vážný obč. 15.262. 843 Vážný 15947. 844 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5188/2008. 845 D-285, Pokyn k aplikaci § 6 odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších a vymezení tzv. závislé činnosti, čj.: 53/79 983/2005-532, uveřejněn ve Finančním zpravodaji 2005, č. 9, str. 819. 846 Srov. např. rozsudek ze dne 29. 9. 2011 č.j. 4 Ads 75/2011-73. 847 Srov. rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 21. 6. 2012, č.j. 2121/1.30/12/14.3, str. 4. 848 Srov. např. rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 11. 6. 2012, č.j. 1945/1.30/12/14.3, str. 1 a násl. a rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 4. 6. 2012, č.j. 1797/1.30/12/14.3, str. 2 a násl.

171