SLP 02 (2013)

k nepotřebě. 917 Stejně tak SD EU při výkladu pojmu zaměstnaná osoba pro účely koordi- načních nařízení 918 a jejím odlišení od pojmu osoba samostatně výdělečně činná judiko- val, že pojem zaměstnaná osoba uvedený v koordinačním nařízení nezohledňuje povahu výdělečné činnosti dle pracovního práva. 919 Tyto pojmy je nutno vykládat jako zahrnující činnosti vymezené právními předpisy sociálního zabezpečení státu, jehož právo se jako rozhodné v daném případě uplatní. Dílčí závěry judikatury učiněné v souvislosti s před- pisy o sociálním zabezpečení však vždy podnětné i pro pracovní právo byly. Zákon č. 221/1924 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invali- dity a stáří vymezení zaměstnance, zaměstnavatele ani služebního poměru neobsaho- val. 920 Proto Nejvyšší správní soud při vymezení pojmu služební smlouva převzal kri- téria charakterizující podstatné znaky služební smlouvy dle soukromoprávních předpi- sů, zejména OZO. Konkrétně se jednalo o vůli stran založit podřízenost zaměstnance a vázanost rozkazy zaměstnavatele. 921 Zdravotní stav zaměstnance sám o sobě pro vznik služebního poměru význam neměl, podstatné bylo, že se dal k dispozici zaměstnavateli a ten s jeho pracovní silou disponoval. 922 Naopak sjednání úplaty za konanou práci nebylo nezbytným předpokladem pojistné povinnosti. 923 Odměna za práci mohla spo- čívat v umožnění volného užívání kuchyně zaměstnavatele. 924 Skutečnost, že zaměst- nanec nebyl přihlášen k penzijnímu pojištění, jej nezbavila postavení zaměstnance. 925 Zákon ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., o penzijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách vymezil v ust. § 1 rozsah působnosti výčtem kate- gorií zaměstnanců dle povahy činností, kterou konají. Pojem zaměstnance však zákon č. 26/1929 Sb. z. a n. nedefinoval a bylo tak i nadále nutno užít kritéria charakterizu- jící podstatné znaky služební smlouvy, ať již se jednalo o poměr soukromoprávní či ve- řejnoprávní. 926 Jak v případě zákona č. 221/1924 Sb. z. a n., tak zákona č. 26/1929 Sb. z. a n. rozhodnutí o tom, že se nejedná o zaměstnance znamenalo vyloučení této osoby z daného pojišťovacího systému. Ze soudních rozhodnutí lze především zmínit závěr, 917 Stejně tak judikoval irský Employment Appeal Tribunal. Viz Ireland, Employee Appeal Tribunal, ILLR sv. 20, ILO, str. 6. 918 Nařízení Rady (ES) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství. 919 Rozsudek SD EU ve věci C-340/94, E.J.M. de Jaeck c. Staatssecretaris van Financier , body 19 a 28. Srov. čl. 14c koordinačního nařízení. 920 Pleskot, J.: Přehled judikatury sociálně pojišťovací (zák č. 221/24 ve zn. nov. č. 184/28), str. 61. 921 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Boh. A. č. 8001, 7704 a 8771. 922 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Boh. A. č. 3250. 923 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Boh. A. č. 3764. a 8001. 924 Pleskot, J.: Přehled judikatury sociálně pojišťovací (zák č. 221/24 ve zn. nov. č. 184/28), str. 62. 925 Rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 17736. 926 Jindřich, A. J.: Výklad k zákonu o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, Praha, Střed odborových organisací soukromého úřednictva a obchodního pomocnictva 1929, str. 11 nebo Gallas, J.; Lippert, J.: Zákon o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, Praha, Kompas 1935, str. 32.

183