SLP 02 (2013)

Stanoviska kontrolních orgánů i nižších soudů jsou rozdílná. Některé spolu s Nejvyšším správním soudem připustily, že vnější znaky činnosti profesionálního sportovce se velmi podobají klasickému pracovnímu poměru. 948 Ač není vyloučeno, aby sportovec a klub upravil úplatný výkon sportovní činnosti pracovní smlouvou, Nejvyšší správní soud konstatoval, že jednoznačné podřazení sportovní činnosti pod pracovněprávní režim by ohrozilo samotnou existenci profesionálního sportu, a také by bylo i pro jednotlivé sportovce nevýhodné. Kromě vůle, resp. zájmů smluvních stran (zmíněna ovšem pouze ochrana finančních zájmů klubu, v následném rozsudku pak zmíněno dobrovolné vystu- pování sportovce jako OSVČ) 949 soud argumentoval specifičností sportovní aktivity vy- mykající se pojmu závislé práce či alespoň nedosahující jeho intenzity. To je údajně dáno existenci řady aktivit, které jsou nezbytné jednak pro stoprocentní připravenost daného sportovce, jednak z marketingových zájmů klubu. 950 Význačným odlišujícím znakem je též prý odlišné odměňování, které kromě motivační funkce (bonusy za dosažený počet bodů), má výrazný sankční rozměr pro případ porušení hráčských povinností a často též neodpovídá (v kolektivních sportech zejména) individuálnímu osobnímu nasazení, ale úspěšnosti týmu jako celku. 951 Podpůrnými důvody byla nedostatečná pracovněpráv- ní ochrany finančních zájmů klubů (potenciálně jednoduché a především bezúplatné najmutí sportovce jiným klubem, který sportovce nevychoval ani „nekoupil“), dále pak nevhodná úprava zákazu řetězení pracovních poměrů, pracovní doby a odměňová- ní. Do změny platné právní úpravy se současný faktický stav dle Nejvyššího správního soudu vyznačuje takovou mírou normativní síly, 952 že: „Činnost profesionálního sportovce není jednoduše podřaditelná pod pojem ‚závislá práce‘ ve smyslu § 2 odst. 3 zákoníku práce z roku 2006. Není proto protiprávní uzavírání i jiných než pracovních smluv mezi sportovci a jejich kluby. Z daňového hlediska může sportovec působit též jako osoba samo- statně výdělečně činná.“ 953 V následném rozsudku se soud letem dotkl též „legislativy“ Fotbalové asociace ČR, přičemž (za situace, kdy stěžovatel nezpochybnil její zákon- nost, resp. ústavnost) i tento fakt jej vedl k názoru, že tento typ vztahu použitelnost zákoníku práce nepředpokládá. 954 Závěr Nejvyššího správního soudu, jakož i podnětná věcná argumentace se vztahuje k posouzení postavení sportovce ve vztahu k daňovému právu, potažmo právu soci- álního zabezpečení, byť soud vykládá částečně též pojem závislá práce upravený v ZP. Přesto by tato argumentace neměla být opomenuta ani při rozhodování obecných sou- dů. Ty se budou muset nejprve vypořádat s údajnou specifičností sportovní činnosti, její nepodřaditelností pod pojem závislé práce. Zde je možno poukázat na rozsudky 948 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2011, čj. 2 Afs 16/2011-78, bod 43. 949 Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 8. 2012, čj. 2 Afs 22/2012-35, bod 23. 950 Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2011, čj. 2 Afs 16/2011-78, bod 28. Spornou se stala otázka posouzení činnosti stěžovatele jakožto profesionálního hráče ledního hokeje. 951 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2011, čj. 2 Afs 16/2011-78, bod 29. 952 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2011, čj. 2 Afs 16/2011-78, bod 30. 953 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2011, čj. 2 Afs 16/2011-78. 954 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 8. 2012, čj. 2 Afs 22/2012-35, bod 25.

190