SLP 02 (2013)

vislé práce pro účely sociálního zabezpečení. V JAR je test nadřízenosti zaměstnavatele používán nikoliv samostatně ale v rámci tzv. testu dojmů, kdy je inkorporován přede- vším do znaku – zaměstnavatel je povinen konat práci dle příkazů a pokynů zaměst- navatele. 1037 Dále jej lze najít v rámci domněnky existence pracovního poměru. 1038 Test nadřízenosti byl použit též SD EU v rozsudku ze dne 27. 6. 1997, kde soud judikoval absenci vztahu nadřízenosti u ředitele společnosti, který byl současně jejím jediným společníkem. 1039 Lze-li ve vykonávané práci identifikovat nadřízenost zaměstnavatele je zjištění nadřízenosti postačující, soudy již nepřihlíží k dalším testům. O výkon závislé práce se pak tradičně jedná tehdy, jestliže zaměstnavatel kontroluje nebo má právo kontrolovat, co zaměstnanec dělá resp. způsob, jakým to zaměstnanec dělá, včetně způsobu, místa práce a doby konání práce. Mezi smluvními stranami je prostřednictvím práva udělovat pokyny, práva kontrolovat jejich plnění a práva sank- cionovat neplnění těchto pokynů konstituován právní vztah nadřízenosti a podříze- nosti. Tento vztah je dle platné úpravy zesílen právem zaměstnavatele jednostranně (i když v některých případech po projednání se zástupci zaměstnanců) opakovaně ur- čovat další pracovní podmínky (jako např. čerpání dob odpočinku, včetně dovolené na zotavenou). Vedoucí zaměstnanec může předmětného zaměstnance kontrolovat osobně či prostřednictvím telefonu nebo jiných komunikačních prostředků. 1040 V ně- mecké literatuře se v reakci na pochybnosti týkající se fyzické i právní způsobilosti zaměstnavatele kontrolovat zaměstnance objevují (ojediněle) názory, že nadřízenost zaměstnavatele je dána, má-li zaměstnavatele alespoň právo kontrolovat přítomnost zaměstnance na pracovišti. Test nadřízenosti aplikoval např. Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 14. 2. 2002, sp. zn. 30 Ca 335/1999, když posoudil daný vztah jako pracovněprávní na základě faktického stavu, kdy zahraniční pracovníci vykonávali pro žalobce přidělené práce podle pokynů pracovníků žalobce. Test nadřízenosti však nebyl použit výlučně, ale v kombinaci s identifikací dalších znaků jako je přítomnost na pracovišti, používání za- městnavatelem dodaného materiálu, proškolení zaměstnavatelem, příslib ochranných pomůcek, drobného pracovního nářadí a strojního vybavení. 1041 Výlučnou schopnost 1037 Srov. Smit v Workmen’s Compensation Commissioner 1979 (1) SA 51 (A) či recentní Taljaard v Basil Real Estate, 2006, ILJ 861 (CCMA). 1038 Srov. ustanovení 200A jihoafrického Zákona o průmyslových vztazích (the Labour Relations Act) č. 66 z roku 1995 a ustanovení § 83A jihoafrického Zákona o základních podmínkách pracovního poměru (the Basic Conditions of Employment Act) č. 75 z roku 1997. 1039 Věc C-107/94, bod 26. 1040 Srov. např. Hilder, M. L.: Zum „Arbeitnehmer–Begriff“, Recht der Arbeit, 1989, str. 1 a násl. 1041 Za zmínku stojí argumentace žalobce v daném případu: „vycházel žalobce z toho, že za obdobný poměr lze považovat buď stejný, uzavřený za jiných okolností jako poměřovaný poměr, anebo jiný, v podstatných rysech se shodující s poměřovaným pracovním poměrem anebo jiný přiměřeně povaze věci uzavřený poměr, např. po- dle příkazní smlouvy anebo vztah např. občanskoprávního charakteru, nikoliv však obchodního charakteru. Vztahy založené na základě předmětných smluv o dílo byly výslovně obchodněprávního charakteru, nikoliv občanskoprávního charakteru. Výkon činnosti poddodavatelů byl ve všech případech uzavřen jako vztah mezi podnikateli, na jehož základě objednatel neměl v úmyslu každodenně řídit zaměstnance subdodavatele, ale

199