SLP 02 (2013)

I brněnský kolektiv však do pracovního práva řadí problematiku související s právem na práci a jeho veřejnoprávní úpravou. 38 Naopak Tröster tradičněji rozeznává pouze individuální a kolektivní pracovní právo. Pracovní právo pak chápe jako právo závislé práce. 39 Stejně tak T. Liszcz. 40 G. Löschnigg ve své renomované rakouské učebnici definuje pracovní právo stále v sou- ladu s H. Pottohoffem jako zvláštní právo námezdních pracovníků a rovněž do něj řadí pouze individuální a kolektivní pracovní právo. 41 Základem úspěchu a proveditelnosti vědeckého výzkumu je pokud možno nejpřes- nější vymezení jeho předmětu, proto i zde bude přikročeno k vymezení pracovního práva, z něhož následně vyjdeme při bližším zkoumání závislé práce. Při zohlednění omezené schopnosti každé definice postihnout vnitřní bohatost obsahu českého pra- covního práva jej pro naše potřeby pracovně vymezujeme jako soubor právních norem upravujících výkon závislé práce fyzické osoby dávající se úplatně k dispozici zaměst- navateli (individuální pracovní právo), účast kolektivů zaměstnanců na řízení podniku či provozu zaměstnavatele za účelem dosažení sociálního smíru (kolektivní pracovní právo), jakož i státní politiku zaměstnanosti. Takto pojaté pracovní právo v sobě zahr- Pro zkoumání pojmu závislá práce je klíčová oblast individuálního pracovního práva. Jejím předmětem není dispozice s věcí jako v případě smlouvy o prodeji, půjčce, výpůjč- ce či o nájmu (v současném pojetí), ale poskytování služeb, 42 služební činnosti 43 či jinak řečeno nájem práce nebo též směna práce za peníze. Předmětem pracovněprávních vzta- hů tak mohou být pouze činnosti, které jsou výsledkem reprodukce pracovního procesu, může se přitom jednat o lidské 44 činnosti faktické i právní, fyzickou i duševní práci. 45 Již judikatura rakouských živnostenských soudů a posléze též prvorepubliková judikatura a literatura charakterizovaly takovou práci shrnujícím termínem „práce juristicky nesa- mostatná“. Platná česká (i slovenská) úprava upřednostnila pojem závislá práce považujíc za tuto práci konanou v soukromoprávním i veřejnoprávním vztahu. Výkon závislé práce upravuje především zákoník práce a další pracovněprávní před- pisy, čemuž se budeme věnovat na dalších stránkách této práce. 38 Galvas, M.; Gregorová, Z.; Hrabcová, D.: Základy pracovního práva, Plzeň, Aleš Čeněk, 2010, str. 15. 39 Tröster, P.: Postavení pracovního práva v právním systému České republiky, in Kodifikace a dekodifikace soukromého práva v dnešním právním vývoji, Praha, Karolinum, 1998, str. 91. 40 Liszcz, T.: Prawo pracy, 5. vyd., Warszawa, LexisNexis, 2008, str. 17. 41 Löschnigg, G.: Arbeitsrecht, 11. vyd., Wien 2011, ÖGB Verlag, str. 41 a 45. 42 Viz Richardi, R., Fischinger, Philipp S.: Staudinger, Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch mit Einführungsgesetz und Nebengesetzen, Berlin, Sellier/De Gruyter 2011, str. 9. 43 Srov. Nejvyšší soud, rozhodnutí publikované pod č. 14.646 Vážný. 44 Tak Galvas, M.; Gregorová, Z.; Hrabcová, D.: Základy pracovního práva, Plzeň, Aleš Čeněk 2010, str. 15. 45 Krčmář, J.: Pracovní smlouva, Slovník veřejného práva československého, sv. III, Praha, Eurolex Bohemia 2000, str. 442. nuje jak soukromoprávní, tak veřejnoprávní část. ͭ. Předmět individuálního pracovního práva

19