SLP 02 (2013)

ͮ. Předmět kolektivního pracovního práva Předmětem kolektivního pracovního práva je ochrana a zlepšování pracovních pod- mínek zaměstnanců. Kolektivní právní vztahy souvisí s výkonem závislé práce, samot- ný proces plnění pracovních úkolů ze strany jednotlivých zaměstnanců však postrádá kolektivní povahu ve smyslu možnosti nikoliv osobního plnění pracovních povinnos- tí. Do kolektivního pracovního práva patří tzv. právo organizační (tj. právo zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů), 46 právo kolektivních smluv, právo pracovních bojů a též soubor norem, které jsou výsledkem smluvněprávních ujednání subjektů kolek- tivních právních vztahů (především normativní část kolektivních smluv). Kolektivní pracovněprávní vztahy jsou regulovány jednak přímo v zákoníku práce (jde především o hmotněprávní stránku), jednak v zákoně o kolektivním vyjednávání (upravuje pře- devším procesněprávní stránku). Jak bude ukázáno dále v rámci kapitoly věnované vývoji pracovního práva, kolek- tivní smlouva a problematika účasti zaměstnanců na řízení zaměstnavatele, základních institutů kolektivního pracovního práva, jsou jevem římskému právu zcela neznámým. Nejinak tomu bylo též v individualistickém ABGB. 47 Kupříkladu myšlenka dělnické participace na řízení podniku byla v 19. století zastávána pouze několika socialistický- mi filozofy a sociálně demokratickým hnutím. 48 K její realizaci došlo poprvé ve Velké Británii u obecních podniků a v Rusku (Zákon č. 23. 4. 1917). Po první světové vál- ce jisté formy zaměstnanecké participace legislativně podchytilo též Rakousko, ČSR a Německo. V té nejširší podobě, jak ji známe dnes, tedy jako povinné personální informace a konzultace, kolektivní vyjednávání, spolurozhodování v podnikových radách, účast v řídících orgánech podniku a samořízení, však byla upravena teprve po druhé světové válce, a to takřka výlučně veřejnoprávními předpisy. 49 ͯ. Předmět politiky zaměstnanosti Stejně tak problematika zaměstnanosti má téměř výhradně veřejnoprávní povahu a je velmi úzce spojena s ústavní ochranou sociálních práv, zejména práva na práci. Právní úprava zaměstnanosti zahrnuje regulaci vztahů, které vznikají při realizaci práva občana získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle čl. 26 Listiny. Tyto vzta- hy vznikají zejména mezi fyzickými osobami a státem, jednajícím příslušnými státními orgány (především Úřadem práce České republiky), mezi zaměstnavateli a státními orgány a také mezi fyzickými osobami a zaměstnavateli. Základním pramenem právní 46 Hácha, E.: Pracovní právo, Slovník veřejného práva československého, sv. III, Praha, Eurolex Bohemia 2000, str. 427. 47 Srov. komentář superrevizní komise k návrhu československého občanského zákoníku, k hlavám 34 a 35 (§ 980 až 1029), tisk 425, Senát Národního shromáždění R. Čs r. 1937. 48 Tomeš, I.: Zaměstnanecká participace na řízení podniku, Právník, 1991, č. 5, str. 369. 49 O kolizi práva zaměstnanců účastnit se na řízení podniku s unijní svobodou poskytování služeb je přede- vším průlomové rozhodnutí Laval, srov. SD EU věc C-341/05, bod 11 a násl.

20