SLP 02 (2013)

Nová úprava v ust. § 66d obchodního zákoníku umožňuje dílčím způsobem zo- hlednit faktickou závislost statutárního orgánu ovládané společnosti na rozhodnutích ovládající společnosti. Statutární orgán společnosti tak může dle ust. § 66d odst. 1 ob- chodního zákoníku pověřit obchodním vedením společnosti zcela nebo zčásti jiného a tyto činnosti mohou být vykonávány v pracovněprávním vztahu zaměstnancem spo- lečnosti. 1092 Pracovní smlouvu či dohodu o práci konané mimo pracovní poměr musí sjednat statutární orgán či jím zmocněná osoba. 1093 Pro kolizi zájmů nemůže o pověře- ní rozhodovat a následný pracovněprávní úkon jménem společnosti činit ten jednatel, který by v daném případě byl též smluvní stranou – zaměstnancem. 1094 Beze změny koncepce přímého jednání právnické osoby 1095 či důslednějšího přenesení prvků kon- cernového práva do českého pracovního práva není ani možné, aby všichni členové statutárního orgánu byli pověřeni obchodním vedením společnosti beze zbytku. Není- li zde nikdo, kdo by zaměstnanci dával závazné pokyny, jak má být práce vykonána, měl-li by to dělat sám zaměstnanec (jako by tomu bylo u jednočlenného statutárního orgánu, který by sám sebe pověřil výkonem obchodním vedením společnosti), nelze jej pověřit jako zaměstnance obchodním vedením. Propůjčení pracovněprávního statusu dle ust. § 66d obchodního zákoníku je zatím pouze dočasné 1096 a trpí řadou porodních bolestí. Tak zejména společnost, která chce využít ust. § 66d obchodního zákoníku bude muset jasně vymezit, které činnosti jsou plněny zaměstnancem v pracovněprávním vztahu a které jednatelem v obchodněpráv- ním vztahu. Toto vymezení se již dnes jeví jako velmi problematické 1097 a je sporné, do jaké míry a zda vůbec půjde „vyčlenit“ části obchodního vedení z režimu obchodní- 1092 K oprávnění statutárního orgánu zmocnit k jednání jinou osobu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 29 Odo 1061/2004. 1093 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 04. 11. 2004, sp.zn. 21 Cdo 1634/2004, kde soud uvedl: „Valná hromada společnosti s ručením omezeným a ani její společníci nejsou … orgány, které by byly opráv- něny jménem zaměstnavatele činit v pracovněprávních vztazích jakékoliv právní úkony.“ 1094 Stále platí, že rozdílnost zájmů zaměstnavatele a zaměstnance při uzavření smlouvy (dohody), která směřuje ke vzniku, změně nebo zániku pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu, vylu- čuje, aby jménem zaměstnavatele učinila právní úkon stejná fyzická osoba, která je druhým účastníkem smlouvy (dohody) jako zaměstnanec. Viz rozsudek NS ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1634/2004 (Soubor sv. 31, C 3017). 1095 V ust. § 13 odst. 1 obchodního zákoníku se uvádí, že „ právnická osoba jedná statutárním orgánem“. 1096 Zákon č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), který nabude účinnosti 1. 1. 2014, tuto úpravu, ač byla původně ve stejné dikci vložena do ust. § 47 ná- vrhu zákona o obchodních korporacích, nepřevzal. Nedojde-li k novelizaci v mezidobí i v tomto směru, přinese účinnost zákona o korporacích návrat ke stavu před ust. § 66d obchodního zákoníku. Nebe-li již právní předpis upravovat fikci možného pracovněprávního statusu zaměstnance pověřeného obchodním vedením, lze předpokládat návrat k původní judikatuře Nejvyššího soudu o nemožnosti souběhu funkce jednatele a zaměstnance pověřeného konat obchodní vedení téže společnosti. 1097 Srov. teorii absorpce veškeré činnosti v oblasti působnosti statutárního orgánu, které statutární orgán vy- konává díky svým odborným znalostem, schopnostem či dovednostem v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 1262/2006. Dále též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 26 Cdo 781/2005.

209