SLP 02 (2013)

dostal až k ESLP, který konstatoval: „…Úmluva tvoří nedílnou součást českého právního řádu a má přednost před zákonem. Mimo jiné (se) zdůrazňuje, že její články 4, 9 a 14 jsou přímo aplikovatelné; stěžovatelé se tedy mohli dovolávat těchto ustanovení před obecnými národními soudy a především také před Ústavním soudem a stěžovat si, že tato ustanovení byla v jejich případě porušena.“ 1131 Čl. 4 odst. 2 a čl. 9 Úmluvy však stěžovatelé ve vni- trostátním řízení nepoužili. 1132 V neposlední řadě lze zmínit, že existuje zahraniční úprava i rozhodnutí soudů v de- mokratických státech, které některé duchovní za zaměstnance považují. Ve známém irském případu soud na základě předchozích rozhodnutí anglické Sněmovny lordů dovodil, že u episkopální církve existují dostatečně intenzivní hierarchické vztahy mezi biskupem a kněžími, což umožňuje závěr o jejich pracovněprávním statusu. 1133 Dalším a možná ještě více inspirujícím příkladem je judikatura slovenského ústavního soudu. Proto lze považovat za správný dílčí korigující zásahNejvyššího soudu, k němuž došlo usnesením ze dne 11. 9. 2008. Nevyšší soud nejprve navázal na judikaturu Ústavního soudu, když konstatoval, že věcnou správnost rozhodnutí o odvolání z funkce, resp. neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí danou osobě, která vykonává du- chovenskou činnost v pracovním poměru, nelze věcně přezkoumat. Následně však přeci jen dovodil případy, kdy soud musí přezkoumat rozvázání služebního poměru k církvi, a to jednak „přímo“ a jednak „nepřímo“. Soud musí „přímo“ přezkoumat zkoumat, zda je zde rozhodnutí, kterým se osoba vykonávající duchovenskou činnost odvolává z funkce, a zda toto rozhodnutí přijal orgán (útvar), který je k tomu oprávněn podle vnitřních předpisů příslušné církve či náboženské společnosti. 1134 Duchovní se tedy může domáhat, jak Nejvyšší soud konstatoval, světské soudní ochrany a ta mu nesmí být odepřena, pokud zde není akt způsobilý ukončit služební poměr k církvi či tento akt vydal orgán církve k tomu věcně nepříslušný. 1135 Dále již Nejvyšší soud dovodil povinnost obecných soudů přezkoumat skončení slu- žebního poměru v souvislosti s majetkovými nároky duchovních vůči církvi, zejména nároky na mzdu a náhradu mzdy. I Ústavní soud dovodil, že v těchto případech je dána pravomoc soudu dle ust. § 7 o.s.ř., bylo sporné, zda soudy jsou oprávněny o těchto nárocích rozhodnout rovnou nebo zda „je nutno vyčkat do doby, než bude rozhod- nuto o případném ukončení výkonu funkce žalobce jako duchovního“. Tedy zda je nutno vyčkat na rozhodnutí příslušných církevních orgánů, což v předmětném pří- padě učinily nižší soudy. Tento procesní závěr byl odůvodněn dosavadní judikaturou. 1131 Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci E. Dudová a Z. Duda proti České republice, český překlad in: Revue církevního práva č. 20-3/01, s. 201-210. 1132 ESLP meritorně prohlásil stížnost za nepřijatelnou, stížnost nespočívala na „právu“, o kterém by bylo možno oprávněně tvrdit, že je obsaženo v čeksém právu. 1133 Srov. International Labour Law Reports sv. 20, č. IRE. 2, str. 5 a 6. 1134 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 21 Cdo 702/2007. 1135 Zde nelze nevidět jistou paralelu k rozsudku NS ze dne 11. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1105/2001 (PR 10/2002, s. 512).

219