SLP 02 (2013)

ochrany 1235 a cizince, kterým bylo uděleno oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany. 1236 Co se rozumí pro účely ochrany českého pracovního trhu „zaměstnáním“, konkre- tizuje ust. § 10 zákona o zaměstnanosti. 1237 Cit. ustanovení upravilo zaměstnání jako legislativní zkratku pro „zaměstnání v pracovněprávním vztahu.“ Poznámka pod čarou pak odkazuje na ZP, který za pracovněprávní vztah označuje právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli [ust. § 1 písm. a) ZP] a dále některé další vztahy. Zaměstnáním se tak i v tomto případě rozumí výkon závislé práce. Ust. § 89 zákona o zaměstnanosti však vzhledem k praktickým zkušenostem s obchá- zením právní úpravy rozšířilo vymezení zaměstnání též o plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby zajišťovaných společníkem, statutárním orgánem nebo členem statutárního nebo jiného orgánu obchodní společnosti pro obchodní společnost nebo členem družstva nebo členem statutárního nebo jiného orgánu druž- stva pro družstvo. 1238 Povolení k zaměstnání se dále za určitých podmínek vyžaduje též v případě osoby, která je zaměstnancem zahraničního zaměstnavatele a je vyslána na základě smlouvy s českou právnickou či fyzickou osobou vyslán k výkonu práce na území České republiky k plnění úkolů vyplývajících z této smlouvy (zejména ust. § 95 zákona o zaměstnanosti). Tento vyslaný zaměstnanec je sice zaměstnancem, niko- liv však zaměstnavatele usídleného na českém území. Cizího státního příslušníka, který není rodinným příslušníkem občana České repub- liky, státním příslušníkem jiného členského státu Evropské unie, jeho rodinným pří- slušníkem, občanem zemí Evropského hospodářského prostoru (Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko) či jeho rodinným příslušníkem nebo cizincem, jemuž byl udělen azyl či se nachází v jiné privilegované kategorii (např. cizinec s povoleným trvalým pobytem, rezident jiného členského státu Evropské unie), lze zaměstnat, pouze dispo- 1235 Srov. ust. § 53c a 88 zákona o pobytu cizinců. K tomu především Kosař, D.; Molek, P.; Honuzková, V.; Jurman, V.; Lupačová, H.: Zákon o azylu, Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, str. 411. 1236 Dle ust. § 32 odst. 1 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, v platném znění, se cizinec požívající dočasné ochrany pro účely zaměstnání a samostatné výdělečné činnosti považuje za cizince s povoleným trvalým pobytem. Vedle zmíněné úpravy je nutno mít na paměti, že privilegované postave- ní (ve smyslu omezení v zavedení povolovacího režimu) je garantováno též občanům některých třetích států, s nimiž Evropská unie uzavřela režim asociací. Viz Scheu, H., Ch.; Částek, M. a kol.: Aktuální otázky migrační politiky Evropské unie, str. 15 a násl. 1237 Shodně NSS č.j. 4 Ads 177/2011-129. 1238 Toto rozšíření se však nakonec ukázalo jako nevyhovující. Právní úprava neřeší průnik pracovního práva do obchodního práva, resp. do problematiky družstevnictví. Družstvo je společenstvím osob, které mají (především) jiné než pracovní povinnosti. Příkladem může být povinnost splatit členský vklad či uhrazo- vací povinnost člena družstva. K některým praktickým problémům srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 139/2011-82.

235