SLP 02 (2013)

Z hlediska vymezení závislé práce se první situace nedotýká, nemění vlastní vyme- zení závislé práce. Specifický je případ, kdy zaměstnavateli poskytuje služby agentura práce, jež k tomu nemá příslušné povolení ke zprostředkování zaměstnání. Pokud fy- zická osoba, podnikající fyzická osoba či právnická osoba zprostředkuje zaměstnání, aniž by k tomu byl oprávněn příslušným povolením, jedná se o správní delikt dle ust. § 139 odst. 1 písm. b), ust. § 140 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti. Nejde však o výkon nelegální práce, pokud přidělení „agenturní zaměstnanci“ jsou zaměstnanci přidělujícího subjektu na základě pracovní smlouvy či dohody o pracovní činnosti. Kontrolní orgány jsou povinny odhalovat její simulovaný výkon závislé práce v ne- změněné podobě v souladu se zásadou materiální pravdy. Je-li společným cílem obou smluvních stran vyhnout se zvýšenému daňovému břemenu a odvodům pojistné- ho, pak je vzhledem ke společným zájmům zaměstnavatele a zaměstnance kontrolní činnost zvlášť obtížná. K simulaci výkonu samostatné nezávislé práce více v kapitole Opatření k zastření výkonu závislé práce. V druhém případě se jedná o úpravu přístupu na český pracovní trh. Neohlášení cizinci nemají právo na práci, a to ani v jednom z jeho výše zmíněných složek. Česká úprava je obsažena v zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění (dále „zákon o zaměstnanosti“). V souladu s ust. § 89 zákona o zaměstnanosti nemůže být legálně založen pracovně právní vztah cizince v případě, že cizinci nebylo uděleno povolení k zaměstnání, povolení k pobytu na území České republiky nebo cizinec není držitelem zelené karty. 1229 Za cizince pro tyto potřeby označuje ust. § 85 zákona o zaměstnanosti všechny fyzické osoby, které nejsou občanem Evropské unie a jeho rodinným příslušníkem a rodinným příslušníkem občana České republiky. Za cizince pro tyto účely však není možné považovat též další osoby, jedná se konkrétně např. o cizince s povoleným trvalým pobytem, rodinné příslušníky občana smluvního státu Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska; 1230 dlouhodobě pobývající reziden- ty 1231 a jejich rodinné příslušníky; 1232 občany států, s nimiž Česká republika uzavřela příslušnou mezinárodní smlouvu; vojenský a civilní personál ozbrojených sil jiných států, 1233 studenty a některé bývalé studenty, 1234 asylanty, osoby požívající doplňkové 1229 Srov. NS 21 Cdo 1985/2007. 1230 Srov. Čepelka, Č., Šturma, P.: Mezinárodní právo veřejné, 1. vyd., Praha, C.H. Beck 2008, str. 346. 1231 Členské státy jsou povinny přiznat právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta státním přísluš- níkům třetích zemí, kteří bezprostředně před podáním příslušné žádosti pobývali oprávněně a nepřetr- žitě na jejich území po dobu pěti let. Srov. čl. 4 směrnice 2004/38/ES. 1232 Srov. např. čl. 16 směrnice č. 2003/109/ES. 1233 Srov. zákon č. 310/1999 Sb. o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, v platném znění. 1234 Pro účely přístupu na pracovní trh jsou zvýhodněny osoby, které získaly střední nebo vyšší odborné vzdělání nebo vyšší odborné vzdělání v konzervatoři podle školského zákona nebo vysokoškolské vzdě- lání podle zákona o vysokých školách.

234